Tak ona ta budoucnost nakonec přišla, a za moc nestojí. Někdejší pankáči ze skupiny Sex Pistols, kteří kolem sebe kdysi mávali heslem No Future!, zestárli do zapšklých důchodců, co se hádají o někdejší píseček. Jinak nás tentokrát mrzí další kapitola pražského zacházení s veřejným prostorem a neúčast literárních hvězd na festivalu Svět knihy.
Kateřina Kadlecová: Na právě probíhajícím festivalu Svět knihy jsem chtěla nejvíc mluvit se Světlanou Alexijevičovou a znovu, po šesti letech, s Ljudmilou Ulickou. Ruská prozaička do Česka nemůže kvůli žádosti o azyl v Německu, běloruská nositelka Nobelovy ceny náhle onemocněla a nepřijede. Organizátoři mohou být rádi, že jsem si nenaplánovala rozhovor s dalšími nejvýznačnějšími hosty. Nedorazili by.
Marek Gregor: Nešťastné zacházení s artefakty v centru Prahy má další kauzu. Po zpackaných instalacích umělecky nepříliš povedených pomníků druhému odboji a letcům RAF na Klárově a po instalaci náhražky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí vypluly na světlo informace o hodně zvláštní kopii Mánesova Kalendária na staroměstském orloji. Kdy se už Praha naučí pracovat s veřejným prostorem?!
Vojtěch Rynda: Přesně před šestačtyřiceti lety spustili Sex Pistols koncertem v Manchesteru punkovou revoluci. Teď jsou z nich ufňukaní páprdové, kteří se soudí ohledně seriálu o jejich kapele a ukřivděně se od sebe distancují na sociálních sítích. Stojím spíš za Johnnym Rottenem, jejž bývalí spoluhráči odstřihli, ale nejradši bych byl, kdyby si pánové dali prostě do držky a srovnali si to.
Never more tomu, když i absence ideálů – heslo No Future! – zhořkne.
