Uvedení mnoha filmů nominovaných na letošní Oscary zdržela pandemie. Covid však zároveň urychlil jevy, které by proběhly tak jako tak: třeba pokračování vlivu streamingových gigantů, jako je Netflix a Amazon, na výrobu i způsob konzumování audiovize. Řada titulů bojujících o Oscary za rok 2021 naší kinodistribucí vůbec neproběhla a byla u nás k vidění právě jen na domácích obrazovkách. Platí to i o počinu, jenž má na letošním udílení vůbec nejvíc šancí: o westernu Síla psa s dvanácti nominacemi. Ceremoniál se koná 27. března.
Neklidná doba (a to do vyhlášení nominací ještě nezačala válka na Ukrajině!) vede v popkultuře často k únikům do bezpečných vod, jakými jsou předělávky starších filmů, adaptace literárních či jiných děl, životopisné příběhy, retra z „lepších časů“ a podobné tituly. Z desítky snímků navržených v kategorii Nejlepší film se tomuto schématu vymyká jediný – hvězdně obsazená satira K zemi hleď! Ne náhodou je také filmem nejaktuálnějším: prostřednictvím metafory o lidstvu, které nechce věřit tomu, že ho možná vyhubí srážka naší planety s kometou, vypráví o covidu, blazeovaných politicích, pološílených miliardářích i o „obyčejné“ lidské blbosti.
V oněch „bezpečných vodách“ loví i pětice počinů s nejvíce nominacemi, někdy však pod jejich klidnou hladinou táhnou zrádné spodní proudy. Síla psa, adaptace románu z roku 1967, se sice odehrává v nijak významném roce 1925 na obyčejné farmě v Montaně a stojí na přehledných westernových reáliích, ale scenáristka a režisérka Jane Campionová ráda diváka mate co do motivací postav, jejich povah i co do výsledného poselství. Autobiografický Belfast (sedm nominací) Kennetha Branagha je zase takovou severoirskou Obecnou školou, v níž malý chlapec zlobí krásnou maminku, zakouká se do spolužačky, povídá si s dědečkem a babičkou a pochopí, že jeho tatínek je hrdina. Zároveň však začíná v neklidném roce 1969, kdy v Severním Irsku vypukly brutální nepokoje mezi katolíky a protestanty.
Zcela imunní vůči dnešku jsou adaptace Duna (deset nominací) a West Side Story (sedm). První z velkofilmů natočených podle sci-fi série Franka Herberta, jež začala vycházet v roce 1967, má hezké vizuály, ale je až průhledně archetypálním příběhem o mladíkovi, který hledá své místo ve světě. A muzikál Stevena Spielberga se pietně vrací ke stejnojmennému snímku z roku 1961, respektive k jeho o čtyři roky starší divadelní předloze.
Osvěžující je vidět šest nominací, včetně těch v kategoriích Nejlepší film a Původní scénář, u životopisného snímku Král Richard: Zrození šampiónek. Za titulní roli Richarda Williamse, otce a trenéra tenisových hvězd Venus a Sereny Williamsových, má šanci získat Oscara také Will Smith, který se z někdejší kategorie „komika s vyřídilkou“ do serióznější polohy snaží vypracovat už dvacet let: v roce 2002 byl nominován za ztvárnění boxera Muhammada Aliho v biografii Ali. A černým koněm ročníku se může stát snímek V rytmu srdce, předělávka francouzského filmu z roku 2014. Laskavá komedie je příběhem dospívání slyšící dívky v neslyšící rodině, která ji potřebuje tak moc, až ji možná donutí vzdát se jejích snů. Je to přesně tak cukernatě dojímavé a hřejivě lidsky obyčejné, jak z anotace vyznívá. A to u členů Akademie zabírá. Moc jiných diváků tenhle film nevidělo, protože se distribuuje na malé streamovací platformě Apple TV+.
Zahraniční kinematografie pak do Oscarů zasahují čím dál příměji a častěji a probojovávají se do kategorií i mimo Nejlepší mezinárodní film. Norská vztahovka Nejhorší člověk na světě je vedle téhle nominovaná i v kategorii Nejlepší původní scénář, japonské drama Drive My Car má celkem čtyři včetně té v kategorii Nejlepší film, skandinávské Utéct bojuje v sekci mezinárodní, dokumentární i animované… Češi opět žádnou nominací nemají, Zátopek se nedostal ani na shortlist. Našlápnuto měl animovaný snímek Moje slunce Mad, jenž to dotáhl až k nominaci na Zlatý glóbus.
Celkovým favoritem Oscarů, jejichž udílení se koná 27. března v losangeleském Dolby Theatru, zůstává Síla psa, a to nejen pro počet nominací, ale hlavně díky šňůře úspěchů a ocenění, jež snímek provázejí. Jane Campionová za něj získala cenu za režii na festivalu v Benátkách, od newyorských i losangeleských kritiků, Zlatý glóbus, cenu BAFTA a mnohé další, často v kombinaci s oceněním za film roku. Campionová byla na Oscara za nejlepší režii nominovaná už v roce 1994 s dramatem Piano. Pokud ho letos získá, stane se teprve třetí ženou, které se to za čtyřiadevadesát ročníků podařilo: předtím ho získaly Kathryn Bigelowová s válečným filmem Smrt čeká všude (v roce 2010) a Chloé Zhao (loni za Zemi nomádů). Historii Oscarů ovládaných tradičně muži může letos přepsat i Maggie Gyllenhaalová: má šanci stát se teprve třetí ženou, která kromě herecké nominace získá Oscara za scénář, v jejím případě se snímkem Temná dcera. A i ten se mimochodem drží aktuálních trendů zmíněných na začátku: je adaptací románové předlohy Eleny Ferrante a uvedl ho Netflix.
