Není slušné uzavírat něčí kariéru dřív, než dojde ke konci sama, ale tvůrci Betlémského světla k tomu vybízejí sami. „Nenapadlo nás, že spolu ještě budeme dělat film, natož aby v něm ještě hrál hlavní roli. To byl pro nás oba takový nečekaný dárek,“ říká režisér snímku Jan Svěrák o svém otci a představiteli hlavní role v Betlémském světle, Zdeňkovi. Klasik české kultury, jenž 28. března oslaví šestaosmdesáté narozeniny, u tohoto filmu není uveden jako autor scénáře. Ten nicméně vznikl na základě jeho povídek, které Jan pospojoval do relativně soudržného příběhu a které poetiku Svěráka staršího pochopitelně nezapřou.
Jednotícím prvkem je spisovatel Karel Šejnoha, jenž už k stáru nerozumí světu a svět nerozumí jemu. Co hůř, bouří se proti němu i svět jeho představivosti: postavy Šejnohových příběhů začínají žít vlastním životem, dožadují se autorovy pozornosti, navrhují úpravy a celkově jsou velmi neukázněné. A všechny něco chtějí. Nekňuba Matěj touží svést sličnou lékárnici Vendulu a mít „koule“. Zahořklý Bohumil by rád nechal syna Vojtu „vyléčit“ z Downova syndromu. Automechanik Bakalář potřebuje víc času na své esopokusy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
