Tento citát pochází z románu Moskoviáda, který na začátku 90. let napsal Jurij Andruchovyč. Prostřednictvím svého hrdiny, ukrajinského básníka s netypickým jménem Otto von F., tu autor účtuje s ruským impériem v jeho sovětské inkarnaci. Co mě na Moskoviádě nepřestává fascinovat, je až věštecký cit, s nímž Andruchovyč dokázal načrtnout možné hrozby, kterým bude čelit svět – a zejména Ukrajina – v blízké budoucnosti.
Román je prošpikován populárními úvahami a bryskními postřehy k ukrajinským a ruským dějinám, současnosti, vzájemným vztahům. Spolu s hrdinou klesáme stále níž, až do tajného podzemí pod moskevským metrem. Zde probíhá sjezd reakčních, proimperialistických sil, chystajících znovuobnovení Ruska „v jeho přirozených hranicích“, dobytí Evropy a v posledku i celého světa.
Český překlad vyšel v květnu 2015, po ruské invazi na Krym a Donbas, kdy, jak se zdálo, všichni chtěli vyslechnout Ukrajinu, protože pochopení podstaty jejího konfliktu s Ruskem je pro světovou bezpečnost klíčové. Kniha i přes zdánlivě dobré načasování poněkud zapadla.
Své nevděčné role jakési ukrajinské věštkyně Kassandry si byl vědom i Andruchovyč. Pasáž citovaná v úvodu končí slovy: „Ale to je jenom tvá soukromá opilecká myšlenka, von F. A ta nemusí být souhlasně přijata. Tudíž může vyvolat osudový a všeobecný nesouhlas. A lidským ztrátám na této zemi nebude konce.“
Autor je překladatel a kyjevský rodák
