Některé komiksové řady se klenou přes celé roky s nejrůznějšími kvalitativními výkyvy. Pokud jde o dílo jednoho scenáristy, je zajímavé sledovat nejen vývoj postav, ale také to, kam se posunul sám autor. Criminal Eda Brubakera (a kreslíře Seana Phillipse) třetí knihou stvrzuje, že jde o unikátní projekt, který patří k tomu nejlepšímu, co se v americkém komiksu posledních dvaceti let odehrálo.
Třetí kniha s názvem Noční rozhodnutí je návratem k látce po delší odmlce. Criminal začal vycházet v roce 2006, nejnověji česky vydané příběhy jsou z roku 2019. Ed Brubaker se tu vrací k postavám, které známe z předchozích knih, ale potkáváme je v jiných životních obdobích. Autor, mimochodem zároveň kreslíř i scenárista Batmana, Daredevila i Captaina Ameriky, tak zaplňuje bílá místa ve svém soukromém světě, ve kterém hrdiny nečeká nic pěkného. To je základní premisa už od prvního svazku. Ovšem ten nejnovější tomu dodává pomyslnou korunu – ukazuje se totiž, že Brubakerovy postavy to měly spočítané už v okamžiku, kdy se narodily.
Uber patos, přidej marasmus
Criminal patří do žánru noir, případně drsná škola. Jde o žánry úpadkové a plné nejrůznějších klišé, jež mají fanoušci o to raději. Ale Brubakerovy příběhy jsou jiné. K základním rekvizitám v podobných zápletkách povětšinou patří krom lidského marasmu také patos. Jeho množství ale autor osekal na nejnutnější míru a všechen uvolněný prostor dosypal právě marasmem. Však také sám Brubaker o Criminalu prohlašuje, že nechce, aby čtenáři, natož postavy, věděli, kam je zavede; ale že to nebude dobré místo.
Příběhy se neodehrávají v jednom období; každý nás zavede někam jinam a podle toho se mění i skvělá kresba Seana Phillipse. Z tohoto hlediska je asi nejzajímavější povídka Všichni mí hrdinové byli feťáci, ve které se ocitáme v sanatoriu pro drogově závislé. Hlavní hrdinka se léčit nechce a postupně vypráví o slavných umělcích a jejich peripetiích s drogami – a o tom, co jim drogy daly.
Nikdy nevěř feťákovi
Sama totiž o drogách přemýšlí od útlého dětství, kdy chodila na odvykací seance se svou matkou… Víc z děje vám neprozradíme, ale Brubaker v doslovu vysvětlí, proč hlavní hrdinka volá do kriminálu Leovi Pattersonovi. Jde o malou holčičku, kterou Leo zachránil ve vůbec prvním příběhu Criminalu. Jen je velká a má nové, velké potíže.
Podobná propojení, odhalení a dovysvětlení na pozadí skvělé scenáristické práce obsahuje prakticky každý příběh. Hned v tom prvním se opět setkáváme s odstraňovačem nepohodlných lidí Teegem Lawlessem, ale slovo po nějaké době přebere jeho nedospělý syn. Opět je jasné, že na konci cesty nikoho nic dobrého nečeká.
Kriminální delikatesa a zvonec nakonec
Pointy příběhů třetí knihy jsou komornější, než tomu bylo dřív. Zároveň jsou rafinovanější, a zatímco se první a druhá kniha daly číst samostatně, tady k plnohodnotnému čtenářskému zážitku musíte vědět, k čemu autor odkazuje. Ale Brubakerovo jemné otáčení paradigmatu, odhalování dalších souvislostí a k tomu zábavné vyprávěcí postupy včetně přepínání do smyšlených komiksových brakových řad – to všechno činí z Criminalu skutečnou delikatesu, kterou byste si neměli nechat ujít. Nic lepšího asi autor ani nenapsal.
A to je konec rubriky Komiksová sobota, se kterou jste se setkávali po uplynulých šest let. Vzhledem k tomu, že jsme za celou dobu vynechali každý rok maximálně jeden týden, znamená to, že jsme vám přinesli zhruba tři sta recenzí komiksů, které stojí za to číst. Pokud jste si je výběrově pořizovali, máte dnes doma dost slušnou sbírku, z nichž mnohé kousky vám pomalu rostou na ceně a stávají se sběratelským artiklem. S recenzemi komiksů se budete na webu Reflexu setkávat i nadále: v rámci rubriky Knižní čtvrtek a rozhodně nikoli každý týden. Snad si ale každý týden na četbu komiksů najdete čas.
