Vítězný (a tak trochu český) film Smolný pich aneb Pitomý porno udělal z nouze ctnost a pandemická opatření včetně roušek zapojil do původně nepandemického příběhu

Vítězný (a tak trochu český) film Smolný pich aneb Pitomý porno udělal z nouze ctnost a pandemická opatření včetně roušek zapojil do původně nepandemického příběhu Zdroj: Profimedia.cz

Covid jako téma: Pandemické vydání festivalu Berlinale v tichosti prozkoumalo naši dobu

Pro filmaře je to první velká událost roku – festival, jenž napoví, jaká by mohla být sezóna, která témata se letos budou řešit, na co by si distributoři měli přichystat peníze. Na Berlinale se každoročně sjížděl celý filmový svět a i ti mimo něj se o něm dozvídali aspoň přes červené koberce a gala premiéry. Letos o slavné berlínské přehlídce nevěděl téměř nikdo: odehrála se virtuálně během prvních pěti březnových dnů a k jejímu programu se dostala jen odborná veřejnost. Vyhrál ji mimochodem film s českou účastí – což lze (vzhledem k situaci) považovat za informaci podobně abstraktní, jako bylo abstraktní celé 71. Berlinale.

Před rokem bylo Berlinale poslední velkou filmovou přehlídkou, která ještě stihla konání v plném rozsahu. O pár dní později už se kulturní akce začaly rušit, a byť v rámci prázdninového rozvolnění některé proběhly, vždy byl jejich program něčím omezený. Trvající nejistota v kulturním sektoru a dosavadní nepříznivý pandemický vývoj přiměly organizátory přehodnotit ambice a formát přehlídek co nejvíce přizpůsobit éře lockdownů. Například kultovní Sundance tak letos probíhalo téměř výhradně on-line a pořadatelé si pochvalovali, že návštěvnost filmů díky tomu vzrostla na více než dvojnásobek. Naopak jiný důležitý „áčkový“ festival, francouzské Cannes, internet zcela zavrhl a raději své vydání posunul na potenciálně nadějeplnější letní termín.

Berlinale se vydalo střední cestou. Kromě pěti dnů, kdy přes internet odbavilo program se 134 filmy (a vedle toho i on-line verzi filmového trhu EFM s 800 tituly v nabídce), počítá s červnovým vydáním přehlídky, jež by se s trochou štěstí mohla odehrávat už i v kinech. Umělecký ředitel Berlinale Carlo Chatrian odůvodnil dvojí řešení tím, že jeho přehlídka je až příliš úzce spjatá s místem konání, než aby z ní Berlíňany mohl úplně vynechat.

Faktem je, že Berlinale bez Berlína zní skoro jako protimluv. K festivalu, jenž loni oslavil sedmdesát let existence, atmosféra německé metropole neodmyslitelně patří a město ho zase potřebuje jako zásadní zdroj příjmů. Berlín je navíc specifický i svým nadstandardním zájmem o film – do kina tu chodí na osmdesát procent obyvatel, přičemž třetina z nich míří právě na „artové“ tituly, jichž je Berlinale symbolem.

 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!