Představitelé Evropské unie se neustále zaklínají slovy jako demokracie a svoboda. V případě Brexitu, tedy odchodu Velké Británie z EU, se ale Brusel chová ke Spojenému království jako ke zločinci, který zavraždil společné dítě. Přitom Brexit je pouze důsledkem svobodného rozhodnutí lidí v demokratickém referendu. Evropská politická mašinerie se navíc tváří, že problém je pouze na straně ostrovanů, což není pravda. Je proto neprozíravé teď Brity drtit a v ničem jim nevyhovět, protože tato země bude i nadále naším významným partnerem a spojencem.
Jak se ukazuje na Brexitu, do Evropské unie můžete vstoupit s velkou slávou, ale odejít je nesmírně složité a ostatní členové si vás u toho náležitě „vychutnají“. Bez ohledu na to, že odchod Velké Británie je krokem, který probíhá podle všech demokratických principů. Není to ovšem poprvé, že novodobí mandaríni z Bruselu na někoho tlačí a nerespektují svobodnou vůli občanů Evropy.
Euroústava před 15 lety
Například v říjnu roku 2004 byla v Římě podepsána takzvaná „Smlouva o Ústavě pro Evropu“ (euroústava), která měla jako základní dokument za cíl nahradit složitou strukturu předchozích smluv o EU. V některých zemích dokument schvaloval parlament, ale v Dánsku, Francii, Irsku, Lucembursku, Nizozemsku, Španělsku a Portugalsku se vlády rozhodly vypsat referenda.
Francouzi pak 29. května 2005 odmítli v lidovém hlasování ústavu v poměru 55 ku 45 procentům. Nizozemci 1. června toho samého roku projevili ještě silnější odpor – 61 procent proti, pouze 39 procent hlasů pro. Dohoda tím padla.
Občan až za druhé
Jenže někteří politici v EU někdy nerespektují to, co odhlasují občané. Udělají přesný opak. A pak se diví, že mnoho lidí Evropskou unii kritizuje a nevěří jí. V roce 2007 byla proto za předsednictví Německa (jak jinak) navržena „Reformní smlouva“, která převzala podstatné části odmítnuté Ústavní smlouvy a zapracovala je do stávajících základních smluv EU.
Tím se podařilo obejít nutnost referend ve většině členských států. Hrozilo totiž, že dohoda bude voliči opět odmítnuta. Referendum proběhlo jen v Irsku. Dokonce referenda dvě. To první návrh odmítlo. Brusel se ale nevzdal, v podstatě vnutil Irsku druhé hlasování, které už dodalo vyhovující výsledek. Tak vznikla smlouva, která se nakonec jmenuje Lisabonská.
Britové neposlouchají!
Jenže podobné nesmysly nelze vnutit Britům, kteří přece jenom dodržují staletá demokratická pravidla. Proto premiérka Theresa Mayová, která mimochodem v referendu o Brexitu hlasovala pro setrvání v Unii, vyjednala podmínky odchodu, jak předpokládal vývoj po referendu. Jistě nejsou ideální ani pro Spojené království, ani pro Evropskou unii. Je to kompromis. Ale protože britská politická scéna je kvůli Brexitu rozmělněná na mnoho frakcí, zatím se jí nepodařilo dohody odhlasovat. Mayová by v tom potřebovala „helfnout“ a změnit malou část smlouvy, jenže to Brusel hlasitě odmítá.
Odmítá pomoci vyřešit zapeklitou situaci našemu velkému partnerovi a spojenci. Navíc proti Britům zaznívají káravá slova od takových rozumbradů, jakými jsou předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, předseda Evropské rady Donald Tusk či šéfka evropské diplomacie Federika Mogheriniová, o které většina Evropanů vůbec netuší, co vlastně poslední roky dělá.
Dopřejme Británii svobodu!
Kritizovat Brity za to, že odhlasovali odchod z EU je pak naprosto nesmyslné. Referendum je prostě referendum. Británie sice bude Evropské unii skutečně hodně chybět, ale je potřeba se rozloučit důstojně. Jenže Brusel se schoval v zákopech a nemíní ustoupit ani o píď (to je podle definice kolem 20 centimetrů).
Evropská unie postupuje dnes vůči království zcela neprozíravě, protože Britové zůstanou i nadále naším spojencem. Například jejich armáda patří k tomu nejlepšímu, co má k dispozici NATO. Kdybychom jednou potřebovali od Britů pomoc, dá se navíc očekávat, že jí poskytnout. Porto by to teď měl udělat Brusel. Bohužel neudělá.
