Jako nůž máslem projela veřejným prostorem zmínka bývalého prezidenta Václava Klause, že nevylučuje kandidaturu v prezidentských volbách 2023. Své varování zesílil informací, že jsou tu i mladší možní kandidáti, například jeho syn Václav. To mi připomnělo poznámku Smrtky z Vizionáře Járy Cimrmana: „…a přijde novej, mladej! Ale to bude jinej sekáč, pánové, ne jako já! Ten se nezakecá!“ Paniku, jež mně zachvátila při pomyšlení, že by slib prezidenta republiky mohl končit slovy: „Ve jménu otce, syna a Ducha svatého..“ znásobila hádanka, kdo je ten třetí. Vzápětí jsem kvitoval, jak slušný člověk je Václav Klaus, je-li ochoten se znovu obětovat poté, co poslední amnestií nestačil uspokojit všechny své věřitele.
Začátek nového roku 2019 ukázal, že se naše politická scéna stále kultivuje. Se státnickými projevy se našim reprezentantům roztrhl pytel či aspoň pytlík. Navíc obsah - nikoliv pytlíků - ale jejich projevů, který se nebojím nazvat étosem, byl natolik závažný, že otřásl domácí politickou scénou víc, než loňské přívalové deště. Pan prezident Miloš Zeman tak stačil urazit a vynadat všem, kteří s ním nesouhlasí dříve, než musel být znovu připojen a jen proto svým příznivcům nestačil sdělit, zda už někdo zachytil stopu jeho cukrovky, která od něj před časem odešla či aspoň jeho čínského poradce Jie Ťien-minga.
Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) si během svého odvážného vyjádření k politické a bezpečnostní situaci ve světě, zhodnoceného jeho slovy „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje!“, nedal ani páva, i když je názoru, že čudit se musí. Pozadu nezůstal ani Radek Vondráček (ČSSD), jež více akcentoval, že „ANO, poslouchat se musí!“ a k vnitrostátnímu vývoji poznamenal rozhodně: „Befeleme peseveze, žišičiři ditini!“ Premiér ve svém projevu, s vrozenou skromností, pochválil vládu za skvělé pracovní výsledky a dodal, že se za ně nebojí přijmout osobní zodpovědnost. Připomenul, že jsou výsledkem makání, jež pokračuje i v těchto dnech, což nedovoluje odjet nikomu z jeho okolí na dovolenou.
V kamenolomu nezůstal kámen na kameni
Také na Hradě mají fičák. Kancléř Vratislav Mynář vyřešil problém bezpečnostní prověrky tím, že několikrát za sebou prošel bezpečnostním rámem v pražském obchodním centru, aniž by tento ohlásil poplach. Ihned po té se kancléř se šéfem Správy zámku v Lánech, Milošem Balákem, dopustili vyhlášení výběrového řízení na nový projekt v lánské oboře, kde se schyluje k ukončení lámání kamene v jejich místním kamenolomu, neboť tam už nezůstal kámen na kameni. Mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu na otázku, kdy konečně dojde v tomto případě k lámání chleba, nedokázal určit přesnější termín.
Mezitím v souladu s tím, aby na sebe jednotlivé kroky rekonstrukce zámku i obory navazovaly, byl také zahájen přednostní prodej vody z lánské vodní nádrže, která nevyhovuje hloubkou Ochranné službě prezidenta při tlačení jeho člunu Challenger. Tíhu investice na koupi vody a její uložení na sebe vzaly obětavě opět společnosti, které již v areálu ke spokojenosti obou zadavatelů operují. Obsah nádrže bude dán do úschovy poradci prezidenta, Martinu Nejedlému, který má zkušenosti s pro něj tak úspěšnou spoluprací se Správou státních hmotných rezerv, které uschoval část těchto rezerv tak dobře, že je už nikdo nikdy nenašel.
Premiér naší suverénní země, jak sám zdůraznil, bývalý majitel Agrofertu, Andrej Babiš, absolvoval přátelské setkání s čínským velvyslancem, který vzápětí s potěšením konstatoval, že výprask, který české vládě prostřednictvím pana premiéra udělil, přinesl výsledek v jejím novém pohledu na pomluvy společnosti Huawei. Pan premiér to vzápětí označil za lež, ale nemíní se o tom dál bavit, stejně jako čínský velvyslanec. Za kampaň a účelovku označil Andrej Babiš také opozicí šířená tvrzení, že budování Čapího hnízda jakkoliv souvisí s jeho podnikám v oboru asistované reprodukce.
Hedvábná stezka vztahů s Čínou
Je potěšující, že hedvábná stezka našich vztahů s Čínou nedoznala nových trhlin. Vždyť ještě jsou v živé paměti následky pražské dalajlámovy návštěvy před dvěma lety. Drzost, s jakou se tehdy český ministr Daniel Hermann s dalajlámou sešel na svém ministerstvu, zvedla ukazováček čínských dozorců hodně vysoko. Varovné bylo i prohlášení předsedy komise vyšetřování přestupků stranických kádrů polibdíra KS Číny, Wang Čchi-šana, že před jeho komisí (cit.): „…se každý opotí a bude se červenat.“
A „Čeští soudruzi se opotili, víme kde!“, hlásil tehdy bulvár. Připomeňme, že když se jim to tam pak zapařilo, tak se tam i červenali a přišlo lokajské Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů České republiky.
„Bereme omluvu na vědomí. Ceníme si z toho vyplývajících závazků a čekáme, že nezůstane jen u slov, ale že se to projeví i v činech!“, sdělil tenkrát mluvčí zástupcům čínské koloniální správy na Pražském hradě. Česká média byla pak upozorněna, že by mohla být brzo řízena heslem: „Média se musí jmenovat Strana!“, které platí v Číně od ledna 2017 a kde bude od roku 2020 zaveden bodový systém, jímž strana ohodnotí každého Číňana vč. politického smýšlení a podle počtu dosažených bodů se k němu bude chovat. Je dobré to připomenout, protože pokud se naši reprezentanti budou blížit čínskému podzádí stejným tempem jako dosud i v roce 2019, lze zavedení stejného systému stihnout v termínu i u nás, dokonce dříve než ukončení rekonstrukce 12 km dálnice D1 u Humpolce.
Vtip a Naše vlast
Na jazyk se z těch událostí dere jedna z nejsmutnějších anekdot z časů bolševismu o tom, jak z řitního otvoru poprvé vykoukla malá tasemnice. Rozhlédla se kolem a bez dechu úžasem se ptá maminky: „Mami, co je to? To krásný, zelený, všude, kam až je vidět?“
„To jsou louky a lesy, miláčku.“, vysvětluje stará tasemnice.
„A to různě strakatý mezi tím?“, ptá se zvědavá tasemnička.
„To jsou kytičky a motýli.“, odvětí na to máma tasemnice.
„A to blankytně modré nahoře?“
„To je nebe, miláčku!“
„Jé, to je krásné! A jak se tomu říká?“, nadšením bez sebe volá malý zvědavec.
„To je přece svět, drahoušku!“, shovívavě jí vysvětluje maminka.
„A mami…“, zamyslí se malá tasemnice. „Proč, když je ten svět tak krásný, proč my žijeme v té tmavé, smradlavé prdeli?“
„Protože je to naše vlast, miláčku!“, odpoví stará tasemnice.
Nevím, zda podle Miloše Zemana, Jiřího Ovčáčka a Václava Klause patřím mezi „lepšolidi“ či „fašouny“. Vím ale jistě hlavně to, že se do výše uvedeného vtipu nechci vrátit, ať už by tam vedl kanál Dunaj - Odra – Labe, nadzvukovou rychlostí jezdil čínský expres nebo tam létali hejna jeřábů v čele s Vladimírem Putinem na rogalu.
Nebuďte otroky
Na dané téma kdysi pronesl zajímavou úvahu jiný slavný Rus: „Nikdo nemůže za to, že se narodil jako otrok. Ale otrok, jemuž je nejen cizí snaha dosáhnout svobody, ale který se omlouvá a přikrášluje své otroctví, takový otrok vyvolává zákonité rozhořčení, pohrdání a zhnusení. Je to slouha a hulvát!“
Pokud se domníváte, že tato slova řekl například Alexej Solženicyn, mýlíte se! Autorem těchto slov je Vladimír Iljič Lenin. Takže soudruzi reprezentanti i chrliči bonmotů, málo pozorně jste na školeních četli Leninovy spisy. Zkrátka je třeba: Učit se, učit se, učit se!, aby z nás dle jiné Leninovy poučky nebyli, tak jako z intelektuálů carského Ruska, zprvu podporujících revoluci, jen užiteční idioti.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku. Váš Vladimír Mertlík.
