Plzeňského státního zástupce Libora Řeřichu v pátek večer napadl sedmadvacetiletý muž. Jde o jeden z mála případů napadení osoby v tomto postavení, a je potřeba, aby stát potrestal útok co nejpřísněji. Útok na státního zástupce ohrožuje celý systém.
Stát má svou strukturu, úřední systém, který je ovšem vykonáván lidmi. A několik pozic v tom systému je natolik choulostivých, fragilních a pro fungování systému citlivých, že by jejich držitelé, lidé, kteří ty pozice zastávají, jednoznačně měli požívat maximální ochrany státu. Státní zástupce je jeden z nich – a došlo-li k útoku na osobu v této funkci, jde o útok na samou podstatu demokracie.
Ryju do všeho a do všech, ale laskavý čtenář za ta léta jistě zaznamenal, že dvě profese – pokud nejde o nějaký naprostý extrém – nechávám na pokoji. A to jsou (především) soudci a také státní zástupci. V těchto profesích totiž lidé rozhodují o tom nejdůležitějším, o tom nejzásadnějším, o čem může – kromě daní – stát vůbec rozhodovat. O stíhání lidí, o jejich souzení a následně i o jejich vině a trestání.
To jsou věci tak nesmírně choulostivé a jemné, že by se do těchto řemesel neměl žádný otlemenec moc vrtat. Roztomilým slůvkem otlemenec myslím novináře, tedy sebe samotného. Myslím, že už jen rozpitvávání kroků státních zástupců a soudců v médiích je legitimní jen tehdy, když nám nečekaně dělají šťáru na vládě. A to jde jen o psaní. Dávat státním zástupcům přes držku fakt nejde.
Útok na stát samotný
Fyzický útok na toho, kdo má dohlížet na zákonnost, je útok na podstatu právního státu. Napadení státního zástupce se odehrálo v pátek kolem deváté hodiny večer v centru Plzně. Útočník na něj zaútočil pěstmi – a útok pěstí, byť by to byla jen jedna rána, může znamenat smrt. Způsobil mu otřes mozku, žalobce má zlomený nos, podlitiny po těle a naražená žebra. Převezla jej záchranka, z nemocnice ho lékaři propustili v pondělí, ale nejméně týden zůstane v pracovní neschopnosti.
Dát ránu je snadné – nyní však přichází na řadu to, co by po takové ráně mělo následovat vždy, a je-li uštědřena státnímu zástupci, tak by to mělo platit dvojnásobně. I jedna rána trénovaného útočníka může zabít. Pár desítek metrů od místa, kde bydlím, před dvaceti lety zabil jedním kopem neonacista mladíka. Státní zástupce Řeřicha mohl skončit podobně – a že je naživu, je zásluha štěstí, ne laskavosti útočníka.
Odplata nutná
I orgány činné v trestním řízení mají někdy sklon k typické české vlastnosti – nedbalosti a liknavosti. I soudy mají někdy tendenci k nemístné shovívavosti, laskavosti a toleranci. Případ napadení státního zástupce však ani toleranci, ani liknavost nedovoluje. Úřady – policie, státní zastupitelství i soudy – tady musí postupovat co nejrychleji, nejefektivněji a maximálně tvrdě. Pokud se totiž v této zemi začnou fyzicky napadat dokonce i státní zástupci, nebude si tu moci být jist životem vůbec nikdo.
