Téměř šest miliard korun zaplatí státní pokladna v příštím roce na kompenzacích dopravcům za zlevněné jízdné pro studenty a seniory. Letos si toto opatření, které začne platit již od 10. června, vyžádá dalších 3,26 miliardy korun. Babišova vláda v demisi si od tohoto kroku slibuje „lepší dostupnost“ veřejné dopravy pro tyto skupiny cestující a zároveň očekává, že mladí dají přednost dopravě vlakem či autobusem před jízdou autem.
Přestože někteří lidé (vzhledem ke svým omezeným finančním možnostem, anebo třeba jen čistě z osobní zištnosti) tomuto kroku zatleskají, je potřeba říci, že systémově je tento návrh populismem nejhrubšího zrna a nakupováním voličů za peníze všech daňových poplatníků. O to více bizarnější je to v době, kdy české silnice připomínají tankodromy, stovky mostů jsou v žalostném stavu a na jejich opravu se peněz nedostává.
Člověku se pak vkrádá na mysl třeba i otázka, proč mají být zvýhodněny právě jen tyto skupiny? Proč mezi ně například nepatří maminky na mateřské dovolené (které v drtivé většině případů penězi na rozhazování také netrpí) anebo lidé, kteří pobírají minimální mzdu a finančně jsou na tom úplně stejně? Vím, že to je přitažené za vlasy. Ale jen to dokládá bizarnost celé situace a bezskrupulóznost menšinové vlády BEZ důvěry Poslanecké sněmovny, která si tímto chce udělat očko u mnoha set tisíc lidí a vymámit z nich hlas v podzimních volbách do Senátu či obecních zastupitelstev.
Vláda se při zdůvodňování svého štědrého návrhu prsila tím, že už letos v rozpočtu ušetřila mnoho miliard a může si toto opatření dovolit. Jenže každý, kdo alespoň trošku cestuje po tuzemských silnicích, vidí, v jakém stavu se nacházejí. Každý stále častěji na vlastní kůži zažívá kličkování mezi děrami na silnicích, omezení rychlosti kvůli zhoršenému stavu vozovky, anebo rovnou uzavírky kvůli mostům či komunikacím v dezolátním stavu.
A to je jen nejviditelnější špička ledovce. Mosty, které potřebují opravu jako sůl, se v po celém Česku počítají na stovky. Totéž platí o desítkách či stovkách kilometrů silnic všech tříd. V některých krajích se totiž dodnes nacházejí místa, na kterých naposledy silničáři pracovali za dob soudruhů Husáka a Štrougala. A podle toho taky vypadají.
Podtrženo sečteno, aby tuzemské komunikace a mosty byly v důstojném stavu hodném země v 21. století, je do jejich opravy třeba nalít řádově ne desítky, ale stovky miliard korun. Tyto peníze tu ale nejsou. A když se tu náhodou hrst zlaťáků podaří ušetřit, populisticky se rozházejí. Přitom když odhlédneme od silnic a mostů, najde se tu více míst či odvětví, které také potřebují peníze jako sůl. A nedostává se jich. Všichni o nich jen mluví.
Kdyby bylo v České republice vše opraveno, silnice a mosty bezpečné a kvalitní, staří a nemocní lidé by měli zajištěnou důstojnou péči a tak dále, bylo by možné o navrženém zvýhodnění diskutovat a při troše dobré vůle ho i akceptovat. Ale naše země stále není onou kvetoucí krajinou, jak se tu všem snaží mnozí namluvit.
Je tu mnoho neduhů, do kterých je potřeba masivně investovat, a bohužel i řada takových lidí, kteří se nechají opít rohlíkem za „pár korun“ v podobě nižšího jízdného. Paradoxní a trpce úsměvná je skutečnost, že na tento pomyslný „rohlík“ jim přispějí ze svých daní členové jejich vlastní rodiny, kterým nejprve stát z jejich kapes potřebné peníze sebere.
