Miloslav Ludvík byl na ty uštěpačné poznámky, které ho doprovodily do nové funkce ministra zdravotnictví, připraven. Logicky. Pět let není tak dávno, aby lidé a média zapomněli na jeho aféru s „kulichy“, tedy s prominentními pacienty, které si chytrý špitál musí hýčkat. Dnes říká, že jako ministr alespoň ví, jak to ve zdravotnictví doopravdy chodí.
Tehdy uniklo na veřejnost video, na němž Miloslav Ludvík coby ředitel motolské nemocnice nabádal personál, aby se točil hlavně kolem VIP pacientů. Přezdíval jim starým známým slovem „kulich“. Tak se říká pacientům, kteří při léčení získávají výhody za nabídku peněz anebo protislužeb pro nemocnici - na principu „já tobě, ty mě“, nemocnice kulichům, kuliši nemocnici. Tak to přece chodí, že?!
Miloslav Ludvík má zkrátka od té doby kulišáckou aférku v životopisu. Počítal s tím, že ji média teď vytáhnou. Vytáhly. A on s humorem opáčil, že aspoň ví, jak to ve zdravotnictví chodí a jako ministr dohlédne na to, aby docent i zedník dostávali navlas stejnou péči. Něco jako pytlák hajným zřejmě.
Což o to, Miloslav Ludvík byl schopným ředitelem naší největší nemocnice, která už řadu let hospodaří se ziskem. Premiér ho k jedenáctiměsíčnímu vládnímu angažmá musel přemlouvat, dal mu i slib, že se může k ředitelování vrátit. Nesmyslnou výměnou na ministerstvu vůbec neriskoval, za tak krátkou dobu nic zásadního nelze zlepšit ani pokazit. Notabene, když je takový ministr svázaný sociálnědemokratickou mantrou, že za zdraví se nesmí platit.
Jenže právě aférka s kulichy připomíná, že všechno všem bezplatně a na nejlepší úrovni nelze ve zdravotnictví dopřát, a to ani v zemi, kde „už je líp“. Rozdělení péče na bezplatný standard pro všechny a nadstandard pro ty, kteří si – ať už z komerčního připojištění anebo z úspor – doplatí na luxus, je však pro socialisty pořád tabu. Kulichové tak dozajista přežijí i ministra, který ví, jak to ve zdravotnictví chodí. Věděli to totiž i všichni jeho předchůdci.
