Koaliční síly dobývají irácký Mosul a syrskou Rakku. Dvě centra samozvaného Islámského státu na Blízkém východě. Málokdo si umí představit, že extremisté obě města udrží. Nikdo ale také nevěří, že s pádem Mosulu, Rakky a posléze snad celého Islámského státu problém zmizí. Naopak.
S tím ostatně souhlasí i sami islamisté. „Budeme poraženými a vy vítězi, pokud se zmocníte Mosulu, Syrty, Rakky nebo všech měst a my se vrátíme tam, kde jsme byli na počátku? Ne, porážkou by bylo, kdybychom ztratili vůli a touhu bojovat,“ vzkázal letos v květnu nepřátelům Mohamed Adnání, mluvčí a stratég Islámského státu. Libyjskou Syrtu mezitím jeho spolubojovníci ztratili a on zemřel při náletu.
Podobně se vyjádřil i expert z administrativy odcházejícího amerického prezidenta Baracka Obamy. „Zničení Islámského státu je nezbytným krokem, ale lze jej chápat spíše jako konec začátku než začátek konce,“ řekl listu The Wall Street Journal Daniel Benjamin.
Jinými slovy: Islámský stát možná nepřežije pod tímto jménem a patrně ztratí vedoucí pozici na džihádistickém trhu, jeho lidé ale nekončí. Už proto, že důvodů k boji mají stále dost.
Irák: Starý produkt v novém obalu
Islámský stát platí nejen profesionální vojáky, ale i kvalitní marketéry. Ti úspěšně vzbudili dojem, že jde o zcela nový, neopakovatelný, revoluční projekt, který tu nebyl od časů Mohamedových.
Pravda je, že nynější lídři irácké části Islámského státu mají s bojem a terorem letité zkušenosti. Jádro skupiny se zformovalo na konci minulého století. V roce 2004 se přihlásili k síti Al-Káida a nedlouho poté, mezi roky 2005 a 2008, poprvé zkusili vytvořit vlastní stát. Nikoli překvapivě na těch iráckých územích, které obývají sunnitští Arabové. Jejich souvěrci.
Extremisté některé části irácké provincie Anbár opravdu na čas kontrolovali. I proto, že je místní lidé když ne vítali, tak trpěli, jakkoli s jejich postoji nesouhlasili. Po invazi do Iráku (2003) a následných volbách se moci ujali v zemi většinoví šíité, které Američany sesazený sunnitský diktátor Saddám Husajn upřímně nenáviděl. Vládnoucí šíité teď nelásku sunnitům oplácejí, což sunnity staví před nelehkou volbu mezi domácími a přespolními tyrany – sunnitskými extremisty, respektive šíity z jihu Iráku v uniformách bagdádské armády.
Když v roce 2008 al-Káidu porazila koalice Američanů a lokálních kmenů, radikálové – hlavně ti iráckého původu – zmizeli v pustých koutech země, odkud přišli. Což po pádu Mosulu zopakují, pokud se nevydají válčit za kolegy do sousední Sýrie. „Experti očekávají, že po pádu Mosulu se Islámský stát uchýlí ke guerillové válce,“ píše Andrew Tilghman pro americký web Military Times.
Co bude pak? „V tuto chvíli není jasné, zda a jak se Amerika zúčastní následné protiteroristické operace,“ dodává suše Andrew Tilhgman. V Iráku je teď oficiálně přes pět tisíc amerických vojáků, o jejichž budoucnosti rozhodne nová administrativa. Je ale zřejmé, že pokud se uvnitř Iráku nezmění poměry, sunnitští radikálové se vrátí, byť třeba pod jiným jménem. Navíc lze očekávat, že Islámský stát v těch městech, která kontroloval, zanechá spící teroristické buňky. V Mosulu je dokonce vytvořil předem, což mu v roce 2014 pomohlo město tak rychle obsadit.
