Andrej Babiš a Michaela Marksová jsou znovu na kordy. Pokud však Babiš socialistům tentokrát opravdu neustoupí (na to nelze spoléhat), zastropování penzijního věku na 65 letech nebude. Dobrá zpráva. Stárneme, věk se prodlužuje a imigranti nás tu živit nebudou.
Tak si ten jejich spor vezměme stručně a popořádku:
Babiš říká, že je to jen předvolební populismus socialistů, Marksová na twitteru oponuje, že to sám přece podepsal v koaliční smlouvě. Podepsal tedy Babiš zastropování penzijního věku v koaliční smlouvě?
Ano.
Je jeho důchodový vzdor odvetou za odmítání anoistického zákona zdražujícího vodu, z čehož si ČSSD dělá volební hit?
Ano.
Má Babiš pravdu, že zastropování věku na 65 let je dnes úplně zbytečné?
Ano.
Už léta letoucí je jasné, že se dožíváme stále vyššího věku, starých lidí přibývá, mladých nepřibývá. Nezapomínejme přitom, že stát má už teď dluh přes 1, 7 bilionu korun, což je víc než celý jeden jeho roční rozpočet. Peníze na penze budou zkrátka chybět, i ve vládních papírech se píše, že jsme v tomto ohledu „středně riziková země“.
Proto dosavadní zákony zvyšují penzijní věk postupně u mužů o dva a u žen o čtyři měsíce ročně. Průměrný člověk, který dnes odchází do starobní penze, prožije v důchodu 24 let. V roce 1970 to bylo 11 let. To je jen drobná připomínka pro vyznavače „starých dobrých časů“.
Sociálním demokratům se zřejmě stýská po nekonečných politických svárech, kolik ten nejsprávnější důchodový věk má být, že chce současný zvyšovací automat zastavit na 65 letech a hranici odchodu do penze pak každých pět let znovu přezkoumávat. Zvyšování věkové hranice po pětiletkách (protože o snižování vzhledem ke stárnutí populace nemůže být řeč) paradoxně situaci lidí zhorší: zatímco dnes je po měsících a každý populační ročník „vyfásne“ své měsíce navíc, pak už by šlo nejspíš o skoky a o roky.
Paní ministryně Marksová má široké sociální srdce, kdo její gejzír nápadů kritizuje, vypadá jako nelida, škrt a sketa. V jejím sociálně hebkém světě to vypadá tak, že v práci budeme podle zákoníku práce pracovat bez stresu, ženy budou moci mít děti bez partnerů, chudí budou mít nárok na byt, stát bude platit alimenty za nehodné rodiče… a v penzi prožijeme garantovanou čtvrtinu života. Kdo by se staral o peníze, zdroje jsou. A když nebudou, zadlužíme se.
Tak jen pro lepší představu, co to penzijní „strašidlo“ znamená: podle současných pravidel půjdou lidé narození v roce 1977 do důchodu v 67 letech a letos narozené děti v třiasedmdesáti. Jímá vás děs? Ale ví snad někdo, co do té doby bude? Kolik vlád se vystřídá? Jaká bude politická a ekonomická situace v Evropě? Kolik práce zastanou stroje a kolik zbyde na lidi? Nikdo netuší. Ale ministryně Marksová s ČSSD řeší jakési zastropování penzí pro budoucnost už teď - nejspíš proto, že jiný penzijní nápad po zrušení Nečasovy reformy na stole nemá. A tenhle přece vypadá tak hezky.
