Ilustrační kresba

Ilustrační kresba Zdroj: Marek Douša

Hledejme zbraň proti názorovým bublinám a manipulacím

„Mám tak dobře vyladěný Facebook, že se mi tam nikdo cizí nedostane,“ řekl mi před časem jeden novinář. V hlavě mi proběhlo: Teď jsi právě zformuloval svůj profesní nekrolog, protože ty už se o sobě a světě kolem nic nedozvíš. Žít v názorové bublině lidí, kteří vás poplácávají po zádech, ovšem není typické jen pro uživatele Facebooku.

Tištěná média v Česku zase podléhají dvojí konformitě. Jednak je to nadbíhání novým vlastníkům-oligarchům s jejich politickými zájmy, kteří jsou schopni ze zpravodajství novin dělat stranické deníky.

Existuje pak ještě jeden druh konformity, jenž nemá co dělat s tlaky zvnějšku. Kromě univerzit nikde neřádí fenomén „skupinového myšlení“ tak jako právě v médiích, kde jeden od druhého skrytě opisuje, aby mohl hrdě demonstrovat svoje „správné postoje“ a byl za to odměněn kladnými body v názorové bublině svého prostředí.

Ještě před deseti lety se zdálo, že nástrojem novinářského osvobození se stanou digitální média a sociální sítě. Většina z toho už není pravda. Tato „sdělovadla“ sice dokážou rychle spojovat a mobilizovat lidi, ale dnes jsou v převážné míře zdrojem manipulací, dezinformací, nátlakových akcí, skrytého marketingu, plíživé reklamy a virálních lží. Rozdíl proti tradičním médiím je ten, že tam se za to nikdo nečervená. Nová média čekají na svého George Orwella, který by o této „cool“ manipulaci vydal svědectví.

V těchto vodách plave i Reflex. Neříkáme, že nejsme toho všeho součástí, i když se poctivě snažíme nebýt. Jediným lékem proti názorovým bublinám, skupinové konformitě a digimanipulacím je nabízet texty, za něž autoři ručí svou zkušeností.

Hlavním tématem nového Reflexu je proto materiál Jefima Fištejna a Petra Sokola, kteří se zamýšlejí, jak bude svět vypadat za rok. Byl to ostatně první z nich, kdo už před pěti lety v rozhovoru pro Reflex řekl, že cítí ve vzduchu válku, a dokonce přesně určil její parametry. A ona na Ukrajině přišla, stejně jako se v podobě terorismu dostala na náměstí západních měst.

Jak vypadá tato „blízkovýchodní mentalita“ atentátů a občanských válek, se snažily v Iráku prozkoumat reportérky Reflexu Jarmila Štuková a Lenka Klicperová. Jejich svědectví z dobyté Fallúdže po odchodu Islámského státu působí jako varování, kam může dospět civilizace, v níž politické dohody nahradí zvuk kalašnikovů.

Reflex se také nebojí jít do experimentů, které můžou nebo nemusí vyjít. Takovým je přenos energie prostřednictvím 3D obrázku. Od čtvrtka do příští středy rozhodne vaše čtenářská zkušenost, jestli tahle bublina praskne, nebo se naopak nafoukne a my budeme pokračovat v jejím ohledávání. Pojďte s námi do této hry a napište nám o tom svědectví.

A hlavně: děkujeme za vaši přízeň.

Reflex 32/2016Reflex 32/2016|Archív