Na Island nedám dopustit. Sport je tu celonárodní vášní. Stačí se podívat na jakoukoli běžeckou nebo cyklistickou stezku. Průvody pomalu jako na Prvního máje. Nepřestává mě udivovat, že stát se stejným počtem obyvatel jako Ostrava dokáže postavit skvělé házenkářské reprezentace mužů i žen, vychovat výborné atlety nebo se probojovat na fotbalový šampionát. A to na Islandu hraje pouze 21 800 registrovaných fotbalistů.
méně než jejich soupeř, ale nebylo to znát. Opět maximální bojovnost a zarputilost, zvýšený práh bolestivosti, dřina, perfektní obrana, ale i schopnost dávat góly. Islanďané píší na letošním Euru příběh jako z Tolkienova pera. A já příběhy miluju…
A mimochodem, všimli jste si, jak slaví Islanďané gól? Alespoň tady na šampionátu. Žádné válení se po sobě, líbání, svlékání a trhání dresů, ukazování různých částí těla. Kdepak. Objetí a nějaký ten přátelský štulec ve stoje, žádná nagelovaná show. To se mi moc líbí. Slaví jako chlapi…
Také islandští fandové byli po zápase s Anglií v sedmém nebi. Nebo spíš osmém či devátém. Přijela jich zase velká síla. Možná i proto, že podobné podnebí jako v Nice doma nezažijí. Napadlo mě, že vzhledem ke klimatu, kráse Islanďanek i rozdováděnosti mužské části populace je docela možné, že bude na zdejších plážích položen základ solidnímu přírůstku obyvatel ostrova. V teplé francouzské tmě se tak mohla hodit islandská specialita – velmi rozšířená a oblíbená mobilní aplikace, rychle vyhledávající údaje o partnerovi, zdali náhodou není váš příbuzný.
Autor je komentátorem ČT.
