Nevím, do kterých barů, restaurací, hospod, kaváren a vináren chodí většina politiků, lékařů a prokuřáckých i antikuřáckých aktivistů, ale ve většině podobných zařízení se u nás už nekouří. Přesto pořád slyšíme kolem nového protikuřáckého zákona povyk. Vláda ho opět posouvá do Poslanecké sněmovny. Proč ale vlastně? Vždyť ten problém dávno vyřešili majitelé restaurací.
O tom, zda se bude v restauraci, hospodě či baru kouřit, mají rozhodovat jejich majitelé, kteří nejlépe vědí, co chtějí jejich zákazníci. Podle toho se zachovali a vše normálně v posledních dvaceti letech zafungovalo. Ve většině podniků se dnes nekouří. Komu se to nelíbilo, odešel jinam, konkurence a výběr jsou dostatečně veliké. Přesto politici pořád něco řeší, řeší a řeší.
K čemu ale takové omezování a buzerace slouží? Nikdo přece nezpochybňuje, že by se nemělo kouřit na letištích, v nemocnicích, ve školách, muzeích, v kinech, na úřadech a v dalších podobných zařízeních a institucích. K tomu nepotřebuje zasedat žádný Parlament, na to stačí místní vyhlášky a nařízení či jednoznačné rozhodnutí majitelů. Jeden papír, několik minut a je hotovo.
Pokud v některých zemích kouří míň lidí než v minulosti, tak to rozhodně není tím, že někdo zakázal kouřit v restauracích, ale změnou životního stylu, přirozeným vývojem, rozšířením jiných návykových látek atd.
Není ani pravda, že kuřácké podniky vlastně omezují možnost návštěvy nekuřáka. Ať jde podobný člověk jinam, v současnosti to není žádný problém, spíše naopak, má daleko více možností. Kuřák a nekuřák nemají rovnocenné podmínky, ten druhý je ve zjevné nevýhodě. Ale budiž, ani to není vlastně žádný větší problém. Také k tomu nepotřebujeme zákon, jde to vlastní cestou a vyvíjí se to.
Stejně jako nepotřebujeme takto mluvit o alkoholu, který může být ve svých důsledcích také velmi zničující. Pije ho v Česku dokonce daleko více lidí, než kolik jich kouří. Co kdyby se Parlament příště zamyslel nad tím, že budou restaurace s alkoholem a restaurace bez alkoholu? Pasívní koukání na to, jak někdo pije, může také něco podnítit… Že je to nesmysl? Jistě. Podobně jako nový protikuřácký zákon.
Státy, parlamenty a politické reprezentace by zde měly být od toho, aby do našich životů zasahovaly co nejméně. Ideální by bylo, abychom pouze tušili, co dělají. Aby se takzvané dobro nešířilo nekonečnými zákazy, regulacemi a nařízeními.
Nedávno rakouský parlament zrušil jedno zasedání, protože prý neměl nic nového k projednávání. Skvělé! Tak by to mělo někdy být.
Na rozdíl od toho se my brzy dozvíme, kdo chce pro národ v případě protikuřáckého zákona dobro a kdo je ten zlý. A že se řeší už vyřešené? To nikoho nezajímá.
