Pokud se někdo dokáže stát miliardářem, musí vynikat mimořádnými schopnostmi. Platí to bez ohledu na to, jakým způsobem se miliardářem stal – takových, kteří zkoušeli různé sporné metody, byly tisíce, a přece uspěl jen nepatrný zlomek z nich. Ministrem financí je tedy člověk, jenž je nesporně v něčem mimořádný, soudí exministr a ekonom Ivan Pilip. Reflex požádal několik expertů zevnitř i vně politiky, aby se věcně podívali na působení Andreje Babiše ve funkci ministra financí z ekonomického a politického hlediska. Postupně budeme publikovat další analýzy.
Budování velké firmy je ovšem něco výrazně odlišného než řízení vládního úřadu a také než politická funkce, kterou pozice ministra je. V politice se málokdy podaří prosadit veškeré vlastní představy a nutnou součástí je hledání kompromisu. Plány ministra navíc provádějí lidé, z nichž nemalá část má ve svém chování zakódovanou zkušenost úřednického stavu: ministři přicházejí a odcházejí, ale úředníci zůstávají.
Andrej Babiš při nástupu do funkce tyto zákonitosti podcenil a zároveň nepřicházel do úřadu s žádnými vizemi hospodářské politiky. Ta je v jeho pojetí jen pokračováním té nejzákladnější podnikatelské filozofie: levně koupit a draho prodat. Ve verzi státních financí to znamená hodně peněz vybrat a málo utratit.
Nepříliš dobrou zprávou je také vnitřní situace na ministerstvu samotném. Po nástupu A. Babiše skončilo množství zkušených zaměstnanců a časté změny ve vedoucích funkcích pokračovaly i v dalších měsících. V současné době zůstal ve vedení ministerstva jediný náměstek z předchozího období – Jan Gregor, jenž ovšem v brzké době odchází do evropských struktur do Lucemburku. Z týmu obměněného po změně vlády pak zůstává pouze náměstek Ondřej Závodský a na některých postech došlo ke změnám i několikrát.
Ministrovo štěstí
Andreji Babišovi však při vedení ministerstva přálo štěstí — české hospodářství v době jeho nástupu vstoupilo do období mimořádného růstu a adekvátně tomu také narůstají příjmy státu. Zároveň se vzhledem k vývoji zaměstnanosti výrazně snižují náklady na sociální politiku a navzdory rozdávačným tendencím vlády se tak celková bilance veřejných financí zlepšuje.
Souvislost s konkrétními kroky ministerstva financí je přitom velmi malá. Nepřímo zřejmě zapůsobila změna atmosféry po nástupu vlády, a tedy i A. Babiše na MF, kdy skončila úsporná rétorika Nečasovy vlády, a zvedla se tak důvěra spotřebitelů, což pomohlo zvýšit domácí poptávku.
Doba tedy Andreji Babišovi na ministerstvu přeje, ale současná situace nemusí trvat dlouho. Jasnější záměry pro klíčová témata, jako je strategie přijetí eura, bankovní unie, rozpočtová politika v době minimálních nákladů na financování veřejných dluhů, koordinace fiskální politiky v rámci EU, hlubší změna struktury zdanění práce a řadu dalších, chybějí nebo nejsou veřejně diskutovány. Pravda, marketingově jde o složitěji uchopitelná témata než třeba spektakulární ohlašování úspěchů týmu Kobra, ale pro budoucí vývoj české ekonomiky klíčová. Zásadní změnu v tomto směru zřejmě čekat nelze a na vývoj voličské přízně to patrně velký vliv mít nebude, takže pro A. Babiše není žádný důvod ke znepokojení. Pro ostatní aktéry hospodářské politiky a politiky vůbec by to ale důvod ke znepokojení být měl.
