Říká se: Život je těžký. Nebo: Lidi jsou jenom lidi. Na nikoho se nejde spolehnout. Nic není, jak bývalo. A tak dále. Zkusme ty banality vzít na chvíli vážně. Když je akceptujeme jako východisko, budeme šťastnější, neb realita je mnohem lepší, než by mohla být. Život by opravdu mohl být velmi těžký a štěstí by klidně mohlo kamsi odejít, protože automatický nárok na ně nemáme. Pokud totiž budeme stále srovnávat náš všední den s ideálem, bude nás každá nedokonalost rozčilovat. Špatně jedoucí řidič, prošlý jogurt, korupce, příjemce dotací ministrem financí. A nakonec nás prostoupí skepse, naštvání a frustrace.
Babiše na obálce viděti, zhoršenou náladu míti. Ano? ANO. První materiál čísla: kterak se mu ČSSD chrabře postavila a vzápětí si to raději rozmyslela. Oligarcha vítězí, nálada dále padá. Viděno optikou dokonalosti je to alarmující, strašné a nepřijatelné. Ale podívejme se na to z perspektivy, která je výhodnější: vláda, jež té Sobotkově předcházela, sestávala z hochštaplerů svévolně jmenovaných Zemanem.
Z tohoto pohledu přece nastal obrovský pokrok. Vládne víceméně svoboda, víceméně spravedlnost, víceméně se máme dobře. Život je lepší. Jako zdravotnictví – není ideální, ale za středověk bych neměnil. Čili – viděno z této perspektivy – ladíme jen detaily. Že svět není zdaleka dokonalý, lidé poctiví, rovnost úplná a spravedlnost spolehlivá, to by nás fakt nemělo stresovat.
Věděli to už Toltékové, vědí to psychologové. O své náladě si můžeme rozhodnout sami. Naše nálada není odrazem nějaké objektivní reality. Je to opačně: realita vyplyne z naší nálady. Proto se na svět dívejme pozitivně. Není dokonalý. Ale je nejlepší, jaký kdy byl. Když tomu budeme věřit, tak takový – možná – bude. Když z nás budou frustrovaní negativisté, zůstane nám za trest Zeman prezidentem ještě pět volebních období.
