Slovenský premiér vsadil všechno na uprchlickou kartu. Jeho strašení islámem a migranty dostávalo chvílemi apokalyptický nádech. Zvlášť „kreativního“ spojence přitom získal v Miloši Zemanovi. Ten dokonce přijel minulý měsíc podpořit Fica do Bratislavy a po setkání s ním za oba prohlásil katastroficky: „Předpokládáme, že v tomto roce se migrační vlna převalí i přes Českou republiku a Slovensko.“
Jenže Ficem vyvolaný džin negativní energie, strachu a nenávisti vůči běžencům začal žít vlastním životem. A nahnal část vystresovaných voličů k protestním stranám s ještě tvrdší rétorikou. Výsledkem je vstup do parlamentu hned dvou nových extremistických uskupení - Ĺudové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby a strany Sme rodina podnikatele Borise Kollára.
Fico v kampani vyostřil rétoriku nejen proti migrantům, ale i proti Bruselu, což korunoval podáním žaloby u Evropského soudu na uprchlické kvóty. V tom ho u nás podpořil nejen Miloš Zeman ale také Andrej Babiš, který neúspěšně prosazoval, aby se k žalobě připojila i česká vláda.
Ficovo vyhrocení antievropských nálad, nicméně nepřineslo víc hlasů jeho Smeru. Ale přispělo k neočekávanému vzestupu strany Svoboda a spravedlnost Richarda Sulíka. Politika, známého bytostným odporem k Evropě, který ho dohnal až k povalení vlády Ivety Radičové.
Slovenské volby tak pořádně zacloumaly s představami, že pokud se demokratické strany samy chopí extrémistického tématu, vypálí politickým radikálům rybník a zabrání jejich proniknutí do parlamentu. Naopak se potvrdilo, že když demokraté přejmou nacionalistický a xenofobní slovník, tak legitimizují extrémisty a nahánějí jim voliče, včetně svých někdejších příznivců.
Něco takového jsme v malém zažili v Čechách už ve volbách 2002. Klausova ODS vsadila na strašák sudetských Němců. Celou zemi polepila zlověstnými billboardy s mapou České republiky, obklopené černým pohraničím. Výsledek? Prohra občanských demokratů se Špidlovou ČSSD a největší volební úspěch komunistů v celé polistopadové historii. Po této zkušenosti je primitivně islamofobní populismus ODS včetně pózování jejího předsedy u plotu na maďarské hranici projevem pozoruhodné nepoučitelnosti.
Vzestup extrémistů na Slovensku jistě nelze připsat jen běženecké krizi. Voliče nahnal k antisystémovým stranám i odpor k současnému establishmentu, k rozbujelé korupci, za níž nesou zodpovědnost nejen všechny Ficovy, ale i předchozí pravicové vlády. To všechno se spojilo v obrovský výbuch, který zpustošil politickou krajinu. Může se něco takového stát i u nás?
Malé politické zemětřesení jsme zažili v posledních parlamentních volbách, které vynesly do vlády protestní hnutí ANO. Jenže Babišova formace se rychle stává součástí establishmentu, má už své korupční aféry i sebezničující mocenské boje v komunálních základnách. Samotný Andrej Babiš je vyšetřován policií i bruselským úřadem kvůli zneužití dotací. Není ani vyloučeno, že korupční skandály začnou probublávat i kolem sociálních demokratů, včetně některých jejich hejtmanů.
Co všechno se ale může stát, kdyby se propojil uměle vyvolaný strach a nenávist vůči nepřítomným běžencům se zklamáním voličů, kteří se nedočkali slibované korupční očisty? Vybičované emoce se na někom musí vybít. A jak se ukázalo na Slovensku, vládnoucí garnitura a její bezmocná opozice, jsou první na ráně. A co se týče českých „Kotlebů a Kollárů“? Ani o ty není u nás nouze. Čekají na svou příležitost za laskavé péče pana prezidenta.
