Evropští i čeští politici se v případě referenda na Krymu a sporů mezi Ukrajinou a Ruskem často uchylují k zmatečným projevům. Pletou dohromady nejrůznější historické zkušenosti a vývoj ve zcela rozdílných zemích. V pátek se k nim přidal i šéf naší diplomacie Lubomír Zaorálek. A to je dost riskantní a především varující.
Ministr zahraničních věcí v Poslanecké sněmovně při diskusi o Ukrajině řekl: „Zájem České republiky je říci jasně, že není možná konat referenda o hranicích. Že není možné na základě určení národních menšin se domáhat nějakého území jako svého vlastního.“ Pravdu vůbec nemá, je to možné a bude se to i dít. Podívejme se například na Skotsko.
Český ministr zahraničí jistě dobře ví, že 18. září letošního roku se bude konat referendum o nezávislosti Skotska. To je realita a nikdo ji nezpochybňuje ani v samotné Velké Británii. Že se to některým Angličanům, ale dokonce i Skotům, nelíbí a že nechtějí zcela nezávislé Skotsko, je věc přece úplně jiná. Ale bude se postupovat demokraticky a občané dostanou možnost vyjádřit se v referendu k samostatnosti.
Skotsko je jiné
Pan Zaorálek mnohokrát opakoval, že má rád historii. Tak mu některá fakta zopakujme. Skotsko bylo samostatným královstvím téměř tisíc let. Svoji nezávislost se snažilo udržet i válkami (známý film Statečné srdce možná ministr Zaorálek viděl). Pak pod tlakem podepsali a schválili Zákon o unii, který vedl k vytvoření jednotné Velké Británie. Přeskočme pár století a uvidíme, že v roce 1998 byl opět ustanoven Skotský parlament (stalo se tak po rozhodnutí v referendu, které proběhlo 11. září 1997 a ano tehdy řeklo 73,4 procenta obyvatel Skotska). Od té doby si Skotové sami spravují věci v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, policie, kultury, dopravy a mnoha dalších. Jejich parlament může také upravovat některé daně. Ponechali si ale britskou libru a londýnská vláda má na starosti například bezpečnost země.
Skotové si na rozdíl od Zaorálka nikdy nemysleli, a myslet ani nebudou, že by se v referendu domáhali „nějakého území jako svého vlastního“. Pan ministr promine, ale s podobným názorem by mohl v Glasgowě či Edinburghu brzy přijít o chrup. Skotové se ničeho takového v záři domáhat dokonce ani nemohou, území totiž bylo a je jejich. O tom nepochybují ani místní odpůrci samostatnosti.
Naprosto jiná věc je, zda by bylo pro Skoty dobré, aby byli zcela samostatní, protože „spojenství“ ve Velké Británii jim také přináší některé výhody. A ty především v oblasti ekonomické nejsou malé. Také propojení s Anglií je dnes už tak úzké, že jeho jakékoli narušení by přineslo vysoké finanční náklady. Ale aby si Skotové ve své vlasti nemohli uspořádat demokratické referendum o tom, jak chtějí svoji zemi spravovat, je představa, kterou Lubomír Zaorálek nemůže myslet vážně. Takové referendum proto v září zažijeme.
Nebezpečné je, že podobný názor jako Zaorálek mají i eurobyrokraté v Bruselu. Těm se nelíbí ani podobná snaha Katalánců. Svědčí to o tom, že Evropská unie v některých směrech trpí výrazným demokratickým deficitem.
Nesrovnávat s Krymem
To, co se odehrálo na Krymu, bylo ale něco jiného, než se chystá právě ve Skotsku. Referendum na tomto poloostrově bylo uspořádáno nedemokraticky. Odehrálo se pod přímým ruským vojenským tlakem (že by britští vojáci napochodovali kvůli podobné věci v září do skotských ulic je vyloučené). Navíc připravit referendum za pár dní, získat téměř 97 procent podpory a okamžitě vše změnit, jak se stalo na Krymu, je důkazem absurdity a odpovídá to praktikám diktátorských režimů.
Ministr Zaorálek má pravdu v tom, že kritizuje postup Ruska na Krymu i vyděračskou taktiku, kterou Moskva zvolila vůči rozložené a vystresované Ukrajině. Ale paušálně „zakázat“ referenda všem, i když půjde o změnu hranic, je diplomatický nonsens.
