Můžeme si zase dát další okénko z myšlenek legendy české komunistické žurnalistiky Jaroslava Kojzara. Tentokrát se v Haló novinách rozhořčil na lidi, kteří v pátek uspořádali řetězovou hladovku proti komunistům na pražském Staroměstském náměstí.
Soudruh Kojzar se do toho s bolševickou řízností obul. Jen slovně, protože popravovat, zavírat, vyslýchat a vyhánět lidi z vlasti už komunisté nemohou.
Píše: „Jak jinak, šlo o ‚řetězovou hladovku‘ proti tomu, že komunisté opět, ale opět, se dostávají dopředu a mají vliv na dění v naší vlasti. Pryč s nimi! Demokraticky je poslat někam! Kam? Asi do Ruska, jak jinak, neboť »Rusům nevěřte«, jak prý kdysi řekl Karel Havlíček Borovský, alespoň podle jednoho z organizátorů akce, zpěváka Davida Kollera…“ Koller podle s. Kojzara spojil ‚stop komunistům‘ s odporem proti Rusku. „To, podle něj (Kollera), vždycky, stejně jako komunisté, chce vzít těm, kteří poctivě pracovali, majetek, a dokonce i životy. Chybělo jediné: Hurá na Rusko, hurá na komunisty, vezměme cepy, halapartny a baseballové pálky a pojďme s nimi zúčtovat. Je nás sice pět a půl, jsme sice už jen bodavý hmyz, ale čím víc křičíme, tím se o nás ví a bude vědět. A o to přece jde, že, pane Kollere…“
Samý pán
Jak komunista někomu řekne „pane“, to aby se v jedinci zatřásly všechny kosti. Komunisté rádi citovali starou Selskou modlitbu „bodejž pány čert vezme“, jako že lid vždycky věděl, že je třeba s panstvem zatočit. Za poslední měsíc s. Kojzar použil výraz „pan“ několikrát: „pan Kalousek“, „páni a dámy sedávající v lavicích amerického Senátu“, „pan exministr a současný předseda“, „pan kníže-princ Schwarzenberg“, „návrh pánů a dam z Prahy 6 postavit sochy Marie Terezie a hraběnky Chotkové“, pak ještě nějaký „pan redaktor“, co něco nepochopil. Kojzar Petr přispěl k výčtu pánů „panem Hermanem“.
Pokud se někomu nelíbí Rusko, je těch lidí „pět a půl“ a jsou „už jen bodavý hmyz“.
No ano, Rusko (někdy se jmenovalo SSSR) se nám nelíbí. Povraždilo polské důstojníky v Katyni, vpadlo vojensky do Polska, Maďarska, Československa, Afghánistánu, kvůli němu se zavedlo stanné právo v Polsku, vezlo atomové rakety na Kubu, financovalo terorismus po celém světě. Kam ruská noha šlápla, skončila svoboda pohybu, zavírali se a popravovali lidé, klesla životní úroveň.
Zatočit s hmyzem!
Oba s. Kojzarové jistě dodají, že zlí Američané taky občas někam vpadnou. Stačí si ale porovnat západní Německo s východním, severní Koreu s jižní, podívat se na rozvoj Japonska po válce. Když přišli do Afghánistánu, byl to konec vlády Talibanu, v Iráku padl diktátor a konaly se svobodné volby, které lidé brali vážně, byť riskovali účastí na nich život. A Rusové? Škoda mluvit.
Kdyby odpůrců komunistů bylo „pět a půl“, tak s. Kojzara tak neštvou. Komunisté už se těšili, jak si po posledních volbách budou diktovat jako vyplazený rudý jazýček na váhách a nakonec utřeli. Tak by se jim teď hodil nějaký Putin v zádech, aby bylo možné „bodavý hmyz“ nějak vyhubit. Jenže chudáci soudruzi netuší, že ten jejich senilní podnik už je k ničemu i pro Putina. Ten bude potřebovat nové kádry, až to bude chtít ve střední Evropě zase rozjet.
