Ostatně v dobách totalitního režimu lídr kandidátky ČSSD v komunistické straně, jež potlačovala vší silou svobody občanů, byl. A o svobodě a nesvobodě Keller rád přemýšlí dodnes. Někdy tak mohutně, že se zcela míjí s politikou sociální demokracie, která ho nominovala. Premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek například o Ukrajině říkají, že svržený Janukovyčův režim byl špatný, že podporují novou vládu a že Rusko provedlo nepřijatelnou vojenskou akci na Krymu. Keller včera (podle deníku Právo, do něhož skoro každý den píše komentáře) ve Žďáru nad Sázavou občanům na besedě ale tvrdil, že v tomto případě „je nesmysl fandit jedněm proti druhým, protože to nemůže dobře dopadnout“. Také si myslí (v tomto případě správně), že peníze, které EU na Ukrajinu pošle, skončí v černé díře a že evropské dotace rozkradou místní oligarchové.
Nezbývá než se ptát, jaká je tedy vlastně evropská politika ČSSD? Platí to, co říká premiér a šéf diplomacie? Nebo to, co říká její eurolídr? A koho bude v Evropském parlamentu Jan Keller (určitě se tam dostane) zastupovat? Sebe? Stranu? Socialisty? Komunisty? Anarchisty? Populisty? Podle jeho textů a vyjádření tak nějak všechno dohromady.
V květnovém hlasování však paradoxně nemusí být Kellerův nálet pro ČSSD až tak nevýhodný. Levicový sociolog by mohl ubrat hlasy komunistům i populistům Okamurova ražení. Otázkou je, co s neřízenou střelou pak. Jedině, že se na Kellera jako na všechny naše europoslance rychle doma zapomene.
Zajímavé také bude sledovat, jak bude zástupce vládní ČSSD spolupracovat v Europarlamentu se zástupci vládního hnutí ANO. Jan Keller totiž léta nesnáší neoliberalismus, protože ten podle něj „člověka bere jako firmu neustále soupeřící s ostatními lidmi, též coby firmami“. Jenže Andrej Babiš pořád opakuje, že i stát chce řídit jako firmu.
