Pravicoví extremisté často ke své propagandě zneužívají tradiční křesťanské hodnoty, a snaží se u militantnějších křesťanů získat sympatie. Francouzský nácek teď ukázal katolíkům, že je v rámci svých prokatolických postojů ochoten znesvětit kostel krví
V katedrále Notre Dame se zastřelil Dominique Venner. Historik, spisovatel a celoživotní aktivista nejrůznějších francouzských ultrapravicových seskupení. Za náckování byl i vězněn. Před několika lety sice oficiálně ukončil politickou kariéru, ale psal dál - na Internet. Krátce před jeho sebevraždou schválil francouzský parlament sňatky homosexuálů, a Venner napsal na svůj blog proti rozhodnutí ohnivý pamflet. Jen několik hodin před výstřelem, s tím, že po slovech musí následovat činy. Pak šel před oltář v Notre Dame a zastřelil se.
Jsem zásadně proti věznění Pussy Riot a jejich umístění v lágru považuji za justiční zločin. Přesto všechny ctěné umělkyně pokládám za úplné krávy, a být na místě soudce, co je soudil, napařím každé sto padesát hodin úklidu kolem moskevských pravoslavných kostelů, a umělecké vedoucí kapely dvě stě. Kdyby svou punkovou operu odzpívaly před chrámem, mělo by to stejný politický ohlas. Tím, že se odvázaly v kostele, porušily cizí teritorialitu. Věřící většinou v kostele politické punkové koncerty vidí neradi, protože tam chodí komunikovat s jejich Bohem. A tak jim nechuť ke kostelnímu punku nelze vyčítat. Holky měly pár dní kolem kostela zametat, aby si to odpracovaly - protože zcela nepodujatě vzato opravdu pošlapaly cizí teritorium.
Svou sebevraždou v chrámu znesvětil Venner katedrálu Notre-Dame tisíckrát víc než Pussy. A hned dvakrát. Jednak zásadně porušil křesťanskou - zcela základní - zásadu o nedotknutelnosti života. To se v podstatě týká jen jeho samotného a křesťanské komunity, je to jejich pravidlo. Tím, že se zabil v kostele, že poskvrnil ne zpěvem jako Pussy Riot, ale krví chrám, spáchal takovou míru porušení v naší společnosti obvykle respektované teritoriality, že se to týká nás všech. Že to jako zcela nepřijatelné považuji i já, který má ke křesťanství stejný vztah jako k basketballu.
Francouzská - a samozřejmě i česká - ultrapravice se okázale hlásí k některým křesťanským hodnotám. Hraje si na udržovatele křesťanských tradic, zdůrazňuje rodinu, je homofobní. Každý křesťan by si ale nyní měl uvědomit, že jsou to od nácků čistě propagační hesla a že jsou ochotni pro své vyšinuté politické demonstrace poskvrnit krví Notre-Dame, místo posvátné nejen pro křesťany, ale pro celou kulturní Evropu.
