Toulky po Kantábrii a Asturii mne naplnily hlubokým deficitem národní hrdosti. Přestože Česko dohání západní Evropu v mnoha oblastech, stran internetu jsme pořád někde hodně daleko na Východě. Možná až na Sibiři.
V Česku spávám v hotelech jen zcela výjimečně, naše zemička je tak malá, že je při služebních cestách obvykle pohodlnější na noc jet zpátky do Prahy. Ale občas se naskytne situace, kdy mám někde mimo Prahu práci na několik dní. Třeba šňůru besed na Ostravsku. A tak se občas v nějakém hotelu vyskytnu i v rodné vlasti. A je výjimkou, aby se za připojení k internetu nemuselo něco připlácet. Obvykle zcela nehorázné sumy v řádu několika stokorun za den. A zdůrazňuji, že mi ty pobyty ve zdrcující většině proplácí naše firma, takže jde vždy o hotely takzvaně lepší. Alespoň tříhvězdičkové.
V severním Španělsku jsem za své, prolézání jeskyní s prehistorickými malbami Reflex neproplácí. A jsem nejen lakomý, ale také duchem mladý. Takže se považuji spíše za travellera než za turistu, a podle toho také bydlím. Vyhýbám se hotelům ze skla a oceli a vyhledávám dvouhvězdičkové hotýlky a penzionky, ve kterých kromě mne bydlí mladé a sexuálně altruistické batůžkářky, takže nejenže mám na co koukat a co balit, ale také ušetřím a za uspořený peníz si nakupuji zdejší nehorázně předražené obrázkové knihy o jeskynním umění.
A za celý týden, kdy jsem bydlel na čtyřech adresách včetně penzionku o kapacitě pouhých tří pokojů v zapadlém a turistů téměř prostém městečku Ribadasella (4500 obyvatel), se mi nestalo, aby na pokoji nebylo - v ceně ubytování - WiFi připojení. Je stejnou samozřejmostí jako toaletní papír a je zvykem, že když se ubytovávám, tak mi recepční dá vizitku hotelu (abych se neztratil) a na její zadní stranu bez ptaní napíše heslo k wifině. Stejně tak poskytují připojení i levné hospody v ulicích. Ostatně tento text píšu v Bilbau v zahrádce levného bufetu odpovídajícímu bubenečskému Bistru u kačera, a jsem připojený.
Náklady na připojení hostů v českých hotelech by samozřejmě byly nulové či zanedbatelné, k Internetu jsou dnes kvůli rezervacím připojená i ubytovací zařízení na Karvinsku a kdo má připojení, mívá obvykle i WiFi. A když jí nemá, tak ji může koupit za několik málo stokorun. Přesto je připojení v hotelovém pokoji v Česku bez nějakých nehorázných příplatků jen světlou výjimkou.
Prostě - přestože se tváříme, že žijeme ve střední Evropě, reálie připojení ukazují spíše na Evropu východní. Neobstojíme ve srovnání dostupnosti připojení ani s tak chudou a ekonomicky problematickou zemí, jako je Španělsko.
