Je to tak krásný příběh, až se skoro nechce věřit, že se odehrává v zemi plné špíny, tunelů a záporných hrdinů.
Je to příběh odkopnutých a chudých, kteří nakonec všechno vyhráli a vysmáli se těm mocným a bohatým. Ačkoli tomu nikdo nevěřil, fotbalisté Plzně se stali mistry republiky, v Praze vyprodali dvacetitisícový stadión a postoupili mezi nejlepší evropské kluby do Ligy mistrů. Díky nim teď přijede do Česka nejslavnější tým světa Barcelona. Je to pohádka o tom, jak z malého klubu před krachem vyrostl obr, kterému ze srdce fandí lidé po celé republice.
Jak to dokázali? Především si našli trenéra Pavla Vrbu, který má jasný názor na fotbal, takže mu věříte, ale zároveň je upřímný, takže vám neleze na nervy nesnesitelným alibismem typickým pro mnoho jiných koučů.
Více takových lidí například do politiky.
Kapitánem mužstva je dobrák a vtipálek Pavel Horváth, naprostý opak fotbalových primadon. Do reklamy na spodní prádlo se nehodí, postava mírně obtloustlá, žádný výstřední účes. Stokrát radši se ztotožním s tímto vždycky rozesmátým tátou, jenž vezme své děti před kotel fanoušků, než s buranským potetovaným gamblerem.
Ze Sparty Horvátha vyrazili, protože se prý do moderního fotbalu nehodil. V Plzni působí ještě další tři hráči, odložení ze Sparty jako nepotřební. Teď jsou oni hrdinové.
Více takových lidí do sportu. Fotbalový klub v Plzni vlastní Moravák Tomáš Paclík, další postava, která se vymyká českému prostředí. Majitelem se stal poněkud kuriózně, nejdřív klubu půjčil pět miliónů, a když chtěli dalších pět, radši koupil většinový podíl. Evidentně nic nevytuneloval, je mecenášem bluesového festivalu, dokázal přesvědčit město, aby zaplatilo povedenou rekonstrukci stadiónu.
Více takových lidí do byznysu!
Tento netypicky poskládaný soubor odložených a talentovaných, vedený pokrokovým trenérem, dobráckým kapitánem a nenápadným majitelem, si díky krásnému fotbalu a zvláštní směsi sebevědomí a skromnosti zamilovali v Ostravě, Brně i v Praze. Jak říká jeden kamarád: O tom se Spartě nebo Slavii ani nesní!
