Lidé nesouloží a autoerotika nikam nevede, zoufá si Babiš. Úplatky z eráru k vyšší porodnosti nepovedou
- Česká republika čelí výraznému poklesu porodnosti, což v budoucnu způsobí vážné ekonomické problémy a schodek ve financování důchodů.
- Vládní návrhy na finanční stimulaci rodin selhávají, protože ignorují hlubší společenské, partnerské a ekonomické překážky.
- Změna trendu vyžaduje systémové reformy a větší podporu mladých lidí namísto pouhých plošných finančních dotací.
Česká republika čelí jednomu z nejvyšších propadů porodnosti v rámci Evropské unie. Tato skutečnost se v příštích letech citelně propíše do reálné ekonomiky. Nejen že budou desítky tisíc volných míst ve školkách a ve školních lavicích, ale později budou chybět zaměstnanci v ekonomice. Na penze pro mohutně bobtnající armádu důchodců tak bude vydělávat stále méně lidí a veřejné rozpočty budou mít problém. Tedy ještě větší, než mají teď. A naši mocní ze Strakovy akademie označili založení rodiny za „složitý projekt“ a horečně dumají, co s tím.
Do čela propopulačních mudrců se postavil samotný premiér Andrej Babiš. Na nedávném Fóru rodinné politiky označil nízkou porodnost za problém, který má mnoho příčin, ale nemá jednoduché řešení. Podle něj je úkolem vlády odstranit překážky, kvůli kterým lidé založení rodiny odkládají nebo se ho nakonec vzdají. V této souvislosti jde především o drahé nebo nedostupné bydlení, absenci takřka jakýkoliv úlev motivujících firmy k vytváření kratších pracovních úvazků nebo daňové zvýhodnění vícečetných rodin.
Když se však zaměříme na to, co pro zlepšení těchto podmínek udělal sám Babiš nebo jeho místodržitel pro sociální věci Aleš Juchelka, zjistíme, že kromě několika výkřiků do tmy to nebylo nic. Mezi těmito recepty bylo zrušení deváté třídy na základních školách a v posledních dnech Babiš s Juchelkou přispěchali s nápadem, že by každá matka mohla dostat za své druhé dítě milion korun. Problém však je v tom, že tu přibývá matek, které nemají ani to první dítě a mít ho nechtějí.
Ale zpět na Fórum rodinné politiky. Babiš po svém expozé sáhl do saka a přetlumočil poznámky, které mu k tématu ještě poslal profesor Antonín Pařízek, významný porodník ve Všeobecné fakultní nemocnici. Kromě notoricky známých argumentů jako „slabé populační ročníky, odkládání rodičovství, první dítě ve vyšším věku, méně času na narození dalších dětí, změna životních priorit či nedostupné bydlení“ tam bez okolků zmínil, že lidé nesouloží, svoji sexualitu konzultují s umělou inteligencí nebo provozují autoerotiku. Když to tam Babiš proklamoval, tak se velká část sálu – jak dokládá video zveřejněné serverem Denik.cz – hihňala.
Přestože to je téma, u kterého některým lidem rudnou tváře, potí se dlaně a klopí zrak, je potřeba si přiznat, že to je tak. Nejen že samotné založení rodiny je projekt, do kterého se řadě lidí z ekonomických důvodů nechce, ale naše společnost má v sobě zakódované „bacily“, které ani ekonomická stimulace v podobě vysokého porodného nerozhýbe k větší reprodukci.
Podle sociálního demografa Martina Kreidla v současné době partnerku nemají téměř dvě pětiny mužů. „Tři čtvrtiny mladých nezadaných mužů ve výzkumu zaškrtnou, že neumí randit, neumí komunikovat, neumí navazovat vztahy. Věří, že někoho najdou, ale jsou skeptičtí ke svým schopnostem. Dvě třetiny nezadaných žen zmiňují, že se bojí špatné zkušenosti z minula nebo citového zranění, což může souviset s těmi muži neschopnými komunikace. Dnešní chlapci jsou zavření v pokojíčcích, hrají s kamarády střílečky a sdělují si své dojmy přes Discord stylem, který rozhodně ženy nezaujme,“ tvrdí Kreidl. Ten však razí teorii, že by si žena „měla dělat, co chce, a ne pronajímat své tělo nějakým vládním záměrům“.
Zjevně se točíme v bludném kruhu. Ve společnosti nepochybně jsou ti, kteří ekonomicky mají na to, aby si rodinu založili a měli děti. Tito lidé však buď dítě nechtějí, nebo mají jiné priority, nebo nemají partnera. Buď dobrovolně, anebo se vztahům brání. A lidé, kteří by naopak děti chtěli, je však nemají, protože nemají dostatečné ekonomické zázemí, bydlení nebo pracovní perspektivu.
Ekonomické a finančně-motivační zásahy státu však změnu současné situace nepřinesou, možná nanejvýš drobné statistické výkyvy. Zde je potřeba překopat či alespoň inovovat celý systém a klidně se inspirovat v zahraničí. Je potřeba toto téma podrobit široké diskusi, v sofistikované a v odpovídající podobě ho otevřít už i ve škole, aby i studenti vnímali, že reprodukce je něco, bez čeho naše společnost skončí.
Se svojí zkušeností člověka generace Husákových dětí bych doporučil podporu i jakékoliv aktivity, která děti přivede do kolektivu či party, pomůže jejich poznávání, seznamování se a trávení alespoň části volného času. Za našich dětských let nebyly mobily, YouTube ani počítačové hry. Venku jsme byli do soumraku, a když jsme za trest museli zůstat doma, vnímali jsme to opravdu jako trest. Dnes děti naopak považují za trest být venku, natož aby si tam s někým hráli. Proč jako? Vždyť na mobilu nebo ve sdílených počítačových hrách je to přece lepší a pak ani kluk holce neumí dát pusu...
