Martin Bartkovský: Rubín Přemka Podlahy a naše dětství aneb Jablko, které je důležitější než nový iPhone
Jablka nás provázejí odnepaměti. Začalo to prvotním hříchem, pokračovalo trojskou válkou a končí u mobilních telefonů. Tam všude hrálo tohle nenápadné a všední ovoce hlavní roli. Co se mě osobně týče, ten nejdůležitější „jablečný“ event každého podzimu není představení nových mobilních telefonů Apple, ale vyhlášení ankety vítěze o Křišťálové jablko na Zahradě Čech v Litoměřicích. Výjimečně se tak v tomto editorialu vyhnu politice, vyhrnu si rukávy a ponořím se mezi jablka.
Tahle zahrádkářská anketa rámovala moje dětství. Tehdy se jmenovala Jablko roku, moderátor pořadu Receptář Přemek Podlaha o ní mluvil celé léto a já byl nedočkavý, jak to nejlepší jablko roku zkrátka vypadá. Pak někdy v polovině září v televizi dramaticky Podlaha sáhl pod stůl, vytáhl červeně se lesknoucí jablko (většinou odrůdu Rubín), ukázal ho do kamery a prohlásil: „Tak, to je ono.“ A to bylo všechno. I tak se mi to nesmazatelně vpálilo do mozku. Ten pocit očekávání následovaný pocitem zklamání, že to je docela obyčejné jablko. Navíc spojený s lehkou podzimní depresí z faktu, že dozrávání tohoto ovoce znamená taky konec prázdnin.
V dětství jsem ale netušil, jak velká paráda tomu na výstavišti v Litoměřicích předchází. Zahrada Čech přetékala návštěvníky k prasknutí a vyhlašování nejlepšího jablka byla pomalu společenská událost. Přihlížely jí i celebrity v čele s Helenou Vondráčkovou. Prostranství před pódiem i pavilóny zdobily tisíce kusů ovoce a zeleniny, vyskládaných do mozaik a obrazců. Dnes je to mnohem skromnější.
Vyhlašování Křišťálového jablka sice patří většinou celá neděle, lidé sem ale spíš jezdí za kulturním programem a prodejními stánky. Zájem Čechů o klasické zahrádkaření pomalu opadá, i přesto si příznivce najde. A když jsem loni nadšeně kolegům v politickém podcastu Padni komu padni vyprávěl, že nejlepším jablkem roku 2025 bylo Gascoyneho šarlatové, netrvalo dlouho a ozval se šéfredaktor časopisu Zahrádkář (který anketu v její moderní historii pořádá už 17 let) Jan Stanzel a pozval mě jako člena poroty.
Nadšeně jsem souhlasil a letos jsme spolu s dalšími porotci vybrali jablko roku 2026. Byl jím, jako již mnohokrát v minulosti, rubín od pěstitele pana Šimečky. Krásně červené, tak akorát sladké porazilo ve finále přeslazený golden a nakyslou nubii. Ty se dostaly do finále po senzorickém testování odborníků. Proč vám o tomto, pro někoho jistě banálním, fenoménu vlastně píšu? Protože se vybíralo z rekordně nízkého počtu jablek. A to je, myslím, obrovská škoda.
Mám velký respekt k veškerému lidskému počínání, které plodí pozitivní výsledky. Ať už se jedná o pěstitele, chovatelé, kutily, či vynálezce. V době, kterou si pomalu podmaňuje nástup umělé inteligence, je vidět klasické lidské snažení, kdy z obyčejné píle, umu a potu vzniká něco nového, mimořádně osvěžující. A stejnou měrou je skličující vidět pomalý úpadek tohoto zájmu. Navíc v roce, kdy spolupořadatel ankety, Český zahrádkářský svaz, slaví kouzelné 69. výročí založení.
Kromě zájmu je na anketě vidět i stále zhoršující se klima v Česku. Většinu úrody poničil mráz. Zemědělská politika státu se soustředí na podporu hlavně těch největších hráčů. A to i mezi neonárodoveckými stranami (pardon za tuto politickou vložku), které slibují podporu českým potravinám na dotovaných obskurních předvolebních jarmarcích, ale tradiční čeští sadaři i zahrádkáři jim jsou po volbách ukradení. Je málo ovoce a zeleniny na Zahradě Čech a vidět je to i pouhým okem. Když se díváte na historické snímky a porovnáte je s dneškem, je počet jedlých dekorací mnohem menší.
Zlepšit podmínky české krajiny, přizpůsobovat se změně klimatu, pracovat na systematičtějším zadržování vody a přenastavit zemědělské dotace je běh na dlouhou trať. Co se týče krátkodobého horizontu, dopustím se několika přání. Vyzývám všechny naše čtenáře, aby do příštího kola ankety o Křišťálové jablko, které bude v září 2027, poslali své výpěstky. Ať mohou moji nástupci v porotě vybírat z pestré palety jablečných odrůd. Ať české zahrádkaření neumírá, ale nachází nové a nové zájemce a pokračovatele tradice. Ať se Český zahrádkářský svaz při oslavách 70. výročí založení topí v jablcích. A hlavně ať mají děti i z budoucích generací stále co chroupat na konci prázdnin.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
