Babiš je v nepohodě a rozjíždí třídní boj. Chce skřípnout soukromý sektor, kde nemá svoje zájmy
Premiér Andrej Babiš se potýká s rostoucí nervozitou a nesplněnými předvolebními sliby, což se projevuje nepředvídatelným vládnutím a agresivními útoky na opozici i média.
Spor s ministrem školství Robertem Plagou o státní rozpočet vyústil v Babišův neuvážený útok na financování soukromých a církevních škol.
Zrušení dotací pro soukromé školství by přitom státu nepřineslo úspory, ale naopak by poškodilo vzdělávací systém a výrazně zvýšilo veřejné výdaje.
Andrej Babiš působí stále nervózněji. Dohánějí ho osobní kauzy, vládní spolupráce skřípe a extrémní zadlužování státu odmítá i většina voličů koalice. V oponentech vidí nepřátele a spiklence. Začíná se v něm projevovat komunistická mentalita.
Premiér Andrej Babiš ve vládě programově převálcoval své malé satelity, přesto nemůže být příliš spokojen. Vládnutí není tak bezproblémové, jak si představoval. Nemá vizi, schopné lidi ani kompetentní partnery. Aby udržel koalici, nemůže se zbavit neschopných ministrů.
Babiš popírá sliby i vládní program
Šéf ANO před volbami rozdává propagandistické pohádky o zemi vzkvétající za jeho vlády. Realitou je nafta za 50 korun za litr, což před několika lety stačilo na svolávání mohutných demonstrací. Realitou jsou rostoucí úroky hypoték, přestože ANO slibovalo opak. Babiš nesplnil řadu dalších předvolebních slibů. Nezrušil Green deal, migrační pakt, emisní povolenky, muniční iniciativu ani nákup stíhaček F-35, atd., atd.
„Říkal, že nebudeme zvyšovat schodek, nebudeme měnit rozpočtová pravidla, budeme držet deficit pod třemi procenty HDP. Hned ve svém prvním vlastním rozpočtu vláda popírá vše, co má v programovém prohlášení,“ poukázal předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl pro Reflex na sérii lží a manipulací, podtrženou fixlovanou výší schodku 2,8 procent HDP. Samo ministerstvo financí přiznává, že je ve skutečnosti 3,5 procenta HDP, jen opticky nevykazuje výdaje na obranu.
V zemi klesá spokojenost s politickou situací. Premiér musí řešit stále šílenější eskapády Turka, Macinky, Klempíře, Červeného, Zůny… Spokojený není ani s dalšími ministry. Řada kontroverzních zákonů je teprve před schválením a dá se očekávat společenský odpor. Zahraniční politiku nikdo neřídí. Babiš v ní nechá řádit proruskou, pročínskou a proíránskou kliku zejména v řadách SPD.
Dalším terčem je soukromý sektor
V situaci, kdy Andrej Babiš není odsouzeným podvodníkem jedině díky vyhandlování imunity, a kdy Evropská komise konstatuje, že neplní unijní předpisy střetu zájmů, se často přestává ovládat. Nosí tričko s nápisem Česko bez cenzury, a přitom každý den ficovským agresivním stylem útočí na média, která plní kontrolní roli.
V poslední době si kromě opozice, médií a většiny ekonomů, kteří nepochopili jeho „geniální“ rozpočtovou strategii, našel další terč útoků a státních regulací. Je jím cíleně vybraný soukromý sektor.
Nepočíná si promyšleně na základě vize, kterou nikdy neměl, ale intuitivně, co ho právě napadne. Vrací se starý známý velmistr chaosu, jenž nedokáže dohlédnout dopady svých nápadů. Patří sem návrhy, za něž by se nemuseli stydět ani komunisté, dodnes praktikující třídní boj.
Babiš se pustil do křížku s ministrem školství Robertem Plagou, jedním z mála ministrů, který tuší, o co v jeho resortu jde. To je ovšem pro šéfa ANO spíš přitěžující okolnost. V jeho pojetí řízení státu jako firmy potřebuje spíš bezduché kývaly, kteří budou plnit jeho rozkazy i v situacích, kdy nemají hlavu ani patu.
Premiér nese velmi nelibě, že Plaga veřejně oponuje některým jeho laickým výrokům, což si nikdo jiný ve vládě nedovolí. Napětí vyvrcholilo sporem o státní rozpočet, který je sice expanzivní, ale školství není v popředí zájmu vlády. Plaga si postěžoval, že mu chybí šest miliard korun povinných výdajů ze zákona, z toho tři miliardy na financování soukromých škol.
Útok ve stopách komunistů
„Nevím, proč to pan Plaga komentuje. Možná by mohl vysvětlit občanům, proč dáváme 20 miliard korun ročně pro privátní školy. Proč bychom jim měli dávat, my tady máme veřejné školy. A tady si někdo vylobboval, že PORG má dotaci 148 milionů korun a ještě rodiče platí desítky, stovky tisíc korun.“ rozezlil se Babiš.
Pomiňme premiérovo pokrytectví, že jeho děti Vivien a Frederik vystudovaly soukromé gymnázium Nový PORG, které je hodnoceno jako druhé nejlepší v republice. A soukromé a církevní školy jsou ze zákona spolufinancovány ze státního rozpočtu už desítky let, přestože vybírají školné.
Babiš si toho všiml až teď a v afektu zaútočil na celý privátní vzdělávací sektor. Zařadil se vedle KSČM, která jako jediná polistopadová strana zpochybňovala princip veřejného financování soukromých škol. Pro ně je všechno soukromé podezřelé. Velká část voličů ANO uvažuje podobně, takže svému guru ještě zatleskají.
Premiér asi netuší, že soukromé a církevní školy nejsou čistě soukromou službou, kterou si stát může přestat „kupovat“. Jsou součástí vzdělávací soustavy a musí splňovat stejné podmínky jako veřejné školy. Jejich provoz je pro stát levnější. Zaplňují nedostatečné školské kapacity a zlepšují dostupnost vzdělávání i pro speciální skupiny žáků, například s tělesným postižením.
Stát neušetří, ale tratí
Samozřejmě je možné učinit politické rozhodnutí, že stát zruší nebo výrazně omezí dotace soukromým a církevním školám, což by u většiny z nich vedlo k zániku. Jenže tím problém nekončí, ale začíná. Stát neušetří, ale naopak prodělá.
Jen v základních a středních soukromých a církevních školách se dnes učí 135 tisíc žáků, dalších 17 tisíc v mateřských školkách. Stát by musel rozšířit kapacitu veřejných škol, jež jsou mnohde přeplněné, zaplatit jejich učitele, další personál a investice. Podle odhadů by jen tato „náhrada“ stála 200 miliard korun, a stát by na jejich provoz platil víc než dnes.
Babiš se nemůže dívat na tento sektor jen optikou prestižních škol, jež sám pokrytecky využíval pro svoji rodinu. Odkopal se, že mu na vzdělávání národa prakticky nezáleží. Lze se ale divit, když sám nezná učivo základní školy?
Co čekat od člověka, který si myslí, že mezi planety patří i Slunce a Měsíc, a kráva v žaludcích vyrábí mléko? Jak by to dopadlo, kdyby se ho někdo zeptal na základní údaje z české historie? Možná ještě hůř.
Komunistická mentalita
Tento neurotický výpad lze číst ještě trochu jinak. Premiér chce posílat peníze daňových poplatníků jen tam, kde má své voliče a byznysové zájmy. Státní podpora soukromým školám vadí, ale za nesmyslné dotace agrokoncernům bojuje jako lev i na evropské úrovni. Stejně tak bojuje za sypání peněz do „černé díry“ zdravotnictví, kde má poslušného ministra Adama Vojtěcha, a jeho soukromý byznys stále větší podíl příjmů z veřejného pojištění. To je z jeho úhlu pohledu v pořádku.
Premiér se pohrdavě staví k oborům, kde nemá profit. Nemá soukromé školy, tak jim zkrouhne dotace. Nemá autodopravu, tak jí trojnásobně napálí zvýšení mýtného, ačkoli se současně potýká s vysokými cenami pohonných hmot.
Nemá zájmy v penzijních fondech, tak je státní regulací donutí, aby snížením zisku zaplatily jeho „výhodné“ změny v penzijním připojištění, které v reálu povedou ke snížení počtu pojištěnců.
Dovedeno ad absurdum, plně postátněnou školskou soustavu jsme tu už měli. Andrej Babiš v této éře vyrostl, měl se v ní královsky, a jak to vypadá, stále se v něm projevuje komunistická mentalita. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby neseděl v čele vlády.
