Martin Bartkovský: Babiš a Macinka se shodli. Není to sranda, držet kasu!
Pro vládní politiky byl uplynulý týden obdobím nečekané upřímnosti. Petr Macinka, který se považuje za druhého nejchytřejšího člověka na světě (po Václavu Klausovi) a za největšího politického trolla ve střední Evropě, se nechal nachytat bandou internetových aktivistů. V dokonalé bezpečnostní, mediální i mentální nahotě s narcismem sobě vlastním přiznal neznámému muži v kukle a pistolí v kapse, že z opozice se to do sestavování rozpočtu hezky kecá, ve vládě už to ale taková hitparáda není. O pár dní později mu to potvrdil v Partii TV Prima i premiér Babiš, když řekl, že pokud Motoristé před volbami slibovali vyrovnaný rozpočet, byl to naprostý nesmysl. Pak se oba chytili za ruce a spokojeně sledovali ohýnek, na kterém se pálí veřejné finance i budoucnost českých dětí.
Stanjurovo letadlo spadlo! Fiala narazil do zdi! To byly výkřiky, kterými nás trio Babiš–Schillerová–Havlíček častovalo před volbami i po nich. A dalo se jim to tolerovat. Rozpočet do konce roku 2026 skutečně zdědili. Teď ale mohli naplno ukázat svou účetní kreativitu. A tak zatímco zisky Babišova fondu Hartenberg, ve kterém má zaparkovaná svá zdravotnická zařízení, raketově roste, Schillerová představila nejhorší rozpočet v historii Česka. A to už je zcela jejich zásluha a jejich (ne)kompetence. Mají dost poslanců na to, aby mohli měnit povinné, tedy mandatorní (i kvazimandatorní) výdaje zákonem. Jenže vykřikovat nadávky je pohodlnější a voličům ANO to zjevně stačí, i když se nezřízeným rozhazováním zhorší i jejich životní úroveň.
Obří schodek, rekordní tempo zadlužování a situace tak špatná, že Andrej Babiš po třinácti letech v politice poprvé nahlas řekl, že zvedne daně. A to vše v ovzduší, kdy důchody rostou méně než za „nenáviděného“ Fialy, školství nedostane dost peněz ani na pokrytí mandatorních výdajů a kdy i nejoblíbenější Babišův resort – zdravotnictví – musí šetřit. Ten rozpočet je takový šok, že ekonomická esa vlády oněměla – Pikora přestal psát články, Libor Vondráček zastavil motorovou pilu, Ševčík přestal veršovat a Petr Mach dělá, že na tom ministerstvu ani nesedí. Okamura se snaží na sítích zabanovat každého, kdo mu připomíná jeho předvolební šaškování s křovinořezem, kde osekával výdaje Ukrajincům, nepřizpůsobivým a neziskovkám. To vše už se udělalo a deficit je o 80 miliard vyšší.
Není to prostě sranda, držet kasu. Zatímco některým Motoristům to pomalu začíná docházet, jejich šéf Macinka si libuje v tom, že se mu Andrej Babiš ideologicky blíží a že mu nejde tolik o Agrofert. Tím dokazuje, jak strašně laciným rohlíkem ho premiér opil. Ideologicky je na tom Babiš pořád stejně. Jeho firmy jsou stále na prvním místě, programově i personálním obsazením vlády jim jde Babiš stále na ruku. Na druhém místě jsou dárky pro jeho voliče. A pak teprve všechno ostatní. Fakt, že to Macinka nevidí či jen nechce vidět, je dalším hřebíkem do rakve s motoristickým programem. Ale té straně očividně stačí, když si může zanadávat prezidentovi či novinářům a dohodit zbytek kámošů na ministerstvo životního prostředí.
Babiš konejší Čechy i Motoristy jedním ze svých slibů. Nebojte, však my ty finance zkonsolidujeme. Jednou, někdy. Příště. Připomíná mi mě samotného, když si říkám, že v lednu začnu pravidelně cvičit. Ale pak tu jsou další Vánoce a já zjistím, že mi to zase nějak nevyšlo. I Motoristé si prý ty další rozpočty pohlídají. Babiš mezitím máchá tabulkou s velmi ambiciózním plánem, na kterém se shodl s EU, a tvrdí, že ho splní. Před měsícem ale tvrdil, že schodek bude výrazně pod 400 miliard, ale nakonec představili jen monstrum o pouhých 11 miliard nižší.
Premiérova reakce? My musíme mít perfektní nemocnice a musíme přidat policistům, vojákům, hasičům, učitelům a sestrám. Prostě musíme. Já osobně s tím nemám problém, jen nevím, jestli těm lidem má odvahu říct, že to je tímhle tempem zadlužování dost možná poslední přidání. Stejně tak to říct důchodcům. Bez velkých reforem a sáhnutí do těch největších položek to totiž o plánované desítky až stovky miliard do roku 2028 sesekat nepůjde. A věřili byste člověku, který je během jednoho rozhovoru schopný několikrát popřít sám sebe, že bude dělat ty nejdrastičtější ekonomické kroky těsně před příštími parlamentními volbami? Na to, abyste mu na tohle skočili, by vám buď muselo být pět let, museli byste trpět akutní ztrátou paměti, nebo byste museli být Petr Macinka. A já tedy nejsem ani jedno z toho. Naštěstí.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
