Pražský fenomén: Proč kandidátům na primátora mizí z paměti jejich vlastní byty?
Kandidát na primátora Tomáš Portlík čelí kritice za neuvedení tří nakoupených bytů v etickém kodexu zastupitele.
I když zákon o střetu zájmů neporušil, ignorování vnitřních pravidel transparentnosti a mlčení k celé věci poškozují jeho reputaci.
Kauza připomíná podobný případ politika Ondřeje Prokopa a vyostřuje spory v pražské koalici.
Na pražském magistrátu platí zvláštní úměra: čím vyšší politické ambice zastupitel má, tím děravější má paměť na vlastní nemovitosti. Dalším, kdo podle všeho propadl této městské epidemii, je starosta Prahy 9 a kandidát ODS na primátora Tomáš Portlík.
Bývalý primátor Zdeněk Hřib (Piráti) si na čtvrtečním zastupitelstvu uspořádal malou majetkovou inventuru a vytáhl na světlo zajímavý detail: Portlík v nedávné době nakoupil hned tři byty. Ve Vysočanech, Libni a na Žižkově. Ty ale neuvedl v etickém kodexu zastupitele, který mají politici každoročně odevzdávat.
„Místo omluvy a vysvětlení jsme se dočkali mlčení,“ glosoval to následně Hřib na síti X s tím, že kandidovat na primátora a ignorovat přitom etické normy vlastního zastupitelstva je poněkud svérázný přístup. A má pravdu. Portlík k celé věci zatím zvolil taktiku mlčení a k nařčení se zatím vůbec nevyjádřil. Reflexu nezvedl telefon a do vydání článku nereagoval ani na SMS.
Kauzy jsou bohužel na pražském magistrátu takřka na denním pořádku. Ani Hřib se jim nevyhnul. Loni zastupitelé například řešili jeho neoprávněné pobírání odměn, kdy měl několik měsíců dostávat od městské firmy desetitisíce korun. Funkci měl přitom vykonávat zdarma. Peníze Hřib sice později vrátil, magistrátní opozice ho ale nadále obviňuje z toho, že vyšší příjmy mohl zohlednit při žádosti o milionovou hypotéku. Politikaření a osobní antipatie jsou v tomto volebním období cítit skoro na každém jednání pražských zastupitelů…
Paralela s Prokopem
Pirátský útok zkrátka nespadl ze vzduchu a plně zapadá do kontextu současných vztahů v koalici, která vznikla na „vládním půdorysu“, jak po půlroce vyjednávání politici slavně hlásali. Hřib na čtvrtečním zastupitelstvu velmi přesně mířil na bolavé místo a přirovnal svého koaličního partnera Portlíka k Ondřeji Prokopovi z hnutí ANO. Ten se před časem dostal do potíží kvůli velmi podobnému „přehlédnutí“, když opomněl přiznat tři družstevní byty, což ho následně stálo křeslo v kontrolním výboru. Prokop se poté stáhl z politiky a nyní na sociálních sítích radí lidem s financemi.
Prokopa s Portlíkem spojuje nejen záliba v trojicích nemovitostí, ale i (možná) plánovaná pražská koalice ODS a ANO, o které se v Praze již dlouhou dobu spekuluje. Vedlejším efektem pak může být lehká ironie: oba pánové voličům pravidelně vysvětlují, jak vyřešit pražskou krizi bydlení, zatímco si ji zřejmě tak trochu řeší na osobní úrovni po svém.
Zákonu neujel, etice ano
Fakticky je potřeba rozlišovat dvě věci. Zákon o střetu zájmů velí uvolněným politikům podávat majetkové přiznání do Centrálního registru oznámení vždy do konce června za předchozí rok. Pokud Portlík byty kupoval až v průběhu letošního roku, zákonný termín zkrátka ještě nepropásnul a stát po něm v tuto chvíli nic vymáhat nemůže.
Jenže pak je tu etický kodex pražského zastupitele. Ten sice není vymahatelný zákonem s hrozbou pokuty, ale funguje jako lakmusový papírek politické kultury. Pokud se uchazeč o primátorské křeslo rozhodne vnitřní pravidla transparentnosti ignorovat a na otázky reagovat bobříkem mlčení, dává opozici do ruky nabitou zbraň zadarmo.
Pro ODS i samotného Portlíka je to v rozehrané pražské kampani zbytečný vlastní gól. V městě, kde je dostupnost bydlení jedním z hlavních témat a a kde běžný občan na jeden byt šetří půl života, působí „nepřiznaná trojka“ v osobním portfoliu jako dokonalá rozbuška. Pokud Portlík nezačne mluvit velmi rychle, může mít krátce před volbami reputační problém.
