Asistovaná sebevražda opozice. Lídr nejasný, dohoda ve hvězdách a Antibabiš by musel být jako Spider-Man
Předsedové opozičních stran Martin Kupka, Vít Rakušan, Zdeněk Hřib, Jan Grolich a Matěj Ondřej Havel by se měli vzít za ruce a vyrazit na pražský Vyšehradský hřbitov. Tam spočívá Karel Hynek Mácha, jeden z nejznámějších českých básníků. Na hrobu má napsáno „Dalekať cesta má! Marné volání!“ To je motto jeho legendární básně Máj. První vydání je sice z roku 1836, ale přesně vystihuje stav současné české opozice – marné je volání po tom, aby se dohodla, jak chce porazit Andreje Babiše a cesta je k tomu daleká.
Když před každou schůzí Poslanecké sněmovny promluví šéfové stran české politické opozice, jako kdybyste pustili kolovrátek. Opakovaně slibují, čemu všemu budou bránit a co budou blokovat. V případě potřeby hodlají ve sněmovně i nocovat a chránit naší „ohroženou“ demokracii vlastními těly. Určitý reálný základ to má, protože vláda Andreje Babiše protlačuje sněmovnou i věci, které České republice skutečně nepomáhají. Součástí stávající mocenské kliky jsou navíc i lidé, kteří mají extrémní či nesmírně hloupé názory. A že má premiér nevábnou minulost spojenou s totalitním režimem a že je od svého vstupu do politiky pořád ve střetu zájmů, je také jasné. Jenže u opozice vůbec netušíme, jakým způsobem by chtěla hegemony české politiky, kterými jsou bezpochyby předseda kabinetu Babiš a jeho hnutí ANO, porazit.
O Babišovi od posledních sněmovních voleb kdekdo říká, že je slabý. Že až moc ustupuje zdivočelým koaličním partnerům z SPD a Motoristů a že je nemá pod kontrolou. Zvenčí to tak vypadá. Opozice i někteří novináři a lobbisté si proto s tématem slabého Babiše pořád hrají. Stejně jako si vládní skupina hraje s motivem, že lídrem opozice je prezident Petr Pavel. Ani jedno z těchto tvrzení není pravda.
Když pomineme osobu předsedy vlády, který někdy skutečně působí zmateně, slabé rozhodně není jeho ANO. Strčí do kapsy hned několik opozičních stran. Sektu, kterou si Babiš postupně vybudoval, má na rozdíl od politiků jiných seskupení, pevně pod kontrolou. Kdo se vzepře, letí. A moc úspěchů už takový odpadlík nepobere, protože má na sobě vypálený cejch. ANO má také pevnou hierarchickou strukturu. Má dostatek lidí ve všech krajích, aby mohlo obsazovat kandidátky. Má velmi dobré finanční zázemí. A má samotného Babiše, který to s několika vybranými lidmi řídí. ANO také léta umí díky svým (často nesmyslným) slibům luxovat menší strany. Zlikvidovalo například v Česku celou levici. A pokud nebudou SPD a Motoristé víc a víc radikální, pošle do politického propadliště i je.
Dá se to samé říct o opozici? Je tam někdo tak silný a s takovými možnostmi? Není. Opoziční strany se holedbají tím, že přece nemohou a nechtějí být jako Babiš a ANO. Souhlas. Ale v politice je naprosto rozhodující, kdo vyhraje a vládne, protože jen tak může prosadit své záměry, sliby a názory.
Aby mohla vyhrát sněmovní volby současná opozice, musela by změnit taktiku, strategii a vyměnit i některé lidi. Je ovšem malá pravděpodobnost, že se to stane.
Opozice například mezi sebou soupeří (i když to nikdy oficiálně nevyslovila), kdo bude jejím lídrem. U možného lídra se samozřejmě nabízí otázka, zda opozice vlastně nějakého jednoznačného vůdce do dalších sněmovních voleb potřebuje. Ano, potřebuje. Jinak s největší pravděpodobností nevyhraje.
Kdo by ale měl být tím lídrem?
Kupka a ODS nepřipustí, aby to byl Rakušan ze Starostů. Starostové nechtějí ani slyšet, že by to mohl být Kupka. Záměry nového šéfa lidovců Jana Grolicha by to také pobořilo. Snad by se s tím vyrovnala TOP 09, která se bude muset s někým výhledově spojit. A Piráti? Ti se po traumatizující zkušenosti z voleb roku 2021, kdy je v jedné koalici téměř udusili při kroužkování Starostové (Ivan Bartoš rovnou říká, že je ojebali) neumí představit páníčka nad sebou.
A kdyby se náhodou opoziční strany domluvily, tak lídr parlamentní opozice by musel být politik se schopnostmi Spider-Mana. Musel by umět Babiše a ANO přeprat, přelstít, předběhnout a přeskočit. Existuje někdo takový? Těžko.
Pokud jde o témata, tak jsou u opozice rovněž rozdílná. Ne, že by na mnoha nepanovala shoda. Ale i jednotlivosti dokážou v politice divy. Každý strana má totiž rozdílnou strategii, jak a které voliče ulovit. Když mluví například jakýkoli zástupce či zástupkyně České pirátské strany, tak si buďte naprosto jisti, že se rozpovídá o dostupnosti bydlení. I kdyby původně začal hovořit o tankerech v Hormuzském průlivu. Ohledně témat by ale co nejdříve nějaká společná strategie měla vzniknout. Dají se pak u toho někdy „vytřískat“ z vlády ústupky, protože podobnost vlády a opozice u některých zákonů existuje. Vždy by to byl ale bolestný kompromis. Jsou toho šéfové opozice schopni? Mám obavu, že jenom někdy, protože v nich nadále dříme ďábelský duch Antibabiše.
A teď si představme situaci zhruba rok před dalšími volbami do Poslanecké sněmovny. Ten čas má nastat za dva roky. Opozice by v té době měla představit strategii, jak vyšoupnout Andreje Babiše ze Strakovy akademie.
Aby opozice vyhrála, musela by to být hodně široká koalice. Aby měla šanci porazit hnutí ANO, její výsledek by se měl pohybovat mezi 35 až 40 procenty hlasů. Pro případné vládnutí by pak musela ještě někoho přibrat k sobě.
Pokud možno co největší volební koalice složená ze stran opozice je ale ve hvězdách. Nelze tomu moc věřit. Možná je to dokonce nad myšlenkové limity jednotlivých předsedů stran i možnosti potřebného krvavého kompromisu uvnitř těchto stran.
Jenže když se něco zásadního na straně opozice nezmění, budou po dalších volbách slova o tom, že Andrej Babiš je slabý, na úrovni pohádkového nesmyslu. Protože on o hlasování opět vyhraje. Řečeno s básníkem Máchou – cesta je to pro opozici příliš daleká a je to podle všeho marné volání.
