Bartkovský: Ministerstva nepatří Babišovi, Macinkovi či Juchelkovi. Přestaňte útočit, jste jen správci
Přiznám se vám, že občas přecením schopnosti některých politiků. Momentálně se mi to děje u schopnosti vlády aktuální koalice vyznat se v ústavním pořádku i základech právního státu. Vzhledem k výrokům Babiše a spol. je ale potřeba natvrdo přiznat, že intelektuální laťka je opravdu na zemi. Pojďme to tedy říkat natvrdo. Ministerstva patří všem občanům České republiky. Nejsou soukromým majetkem aktuálních ministrů. Ta jim byla jen námi na velmi omezený čas svěřena do správy. A kdo z nich to nechápe, měl by se stydět.
Co se týče útoků na média, dno už před řadou let prorazil v Česku Miloš Zeman, který v družném rozhovoru se svým přítelem Vladimirem Putinem se smíchem tvrdil, že novináři by se měli likvidovat. V jeho škole pak pokračoval roky Andrej Babiš, který spory s novináři o své politice či střetu zájmů vždy tlačil do osobní roviny. A podobně to mají i aktuální ministři.
Petr Macinka jako ministr zahraničí naprosto selhává. Jeho ministerstvo má fungovat jako poradní a servisní orgán pro premiéra a prezidenta, aby oba měli relevantní informace, když zastupují stát navenek. S prezidentem Macinka kohabituje a nic mu neříká. U vztahu s Andrejem Babišem se pak projevuje buď jeho manažerská neschopnost, kdy nemá na přípravu dostatečný aparát, či jeho komunikační nemohoucnost, kdy nedokáže zprávy předat. Ať už je to jakkoli, trpí tím reprezentace Česka navenek. Sám Macinka se tak věnuje jen personálním otázkám, kdy jeho kroky často nemají logiku. Pak komunikaci, kterou řeší za celé ministerstvo. A potom osobním sporům s konkrétními novináři. Poslední dvě věci se mu teď krásně spojily a před vlastním elektorátem to může prezentovat jako vítězství. Na řadového poslance marginální strany by to byl obdivuhodný výkon. U ministra jde spíš o sabotáž vládní funkce.
Macinkovi vadí Zdislava Pokorná, novinářka Deníku N, které teatrálně odmítá přístup na tiskové konference. Zde jen malá vsuvka – já i celá redakce Reflexu stojíme za novinářkou Pokornou a jednání Petra Macinky ostře odsuzujeme. Ve slušné a demokratické společnosti by takové jednání vystřelilo člověka nejen z ministerské židle, ale i z vlády. Jenže Babišovi to vyhovuje, a tak dál předstírá, že je Slabiš, a věnuje se vlastním zájmům (třeba nezastavení dotací pro jeden agropodnik, který už určitě není jeho). Macinka přitom onu novinářku nepouští na tiskovky záměrně. Poprvé se bál, že se bude dotazovat na kauzy Filipa Turka, které tehdy stály prezidenta Motoristů ministerské křeslo. Tentokrát zkoumá vazbu Motoristů na Pavla Tykače. A to Macinka veřejně a před kamerami rozhodně řešit nepotřebuje.
Obdobně agresívní a hulvátský byl Aleš Juchelka na novinářku Seznam Zpráv Zuzanu Najvrtovou, že si dovolila položit dotaz na střet zájmů jeho poradkyně. Jde přitom o desítky miliónů korun, u kterých Česko nemůže žádat o proplacení z EU, protože by hrozilo, že kvůli jejímu střetu zájmů by přišlo o miliardy. Juchelka se tak vykrucuje a útočí na novináře, kteří jen dělají svoji práci a jako zástupci občanů se ptají člověka placeného z našich daní na to, jak efektivně spravuje peníze, které jsme mu svěřili. A to za potlesku vlastního předsedy Andreje Babiše, jenž za to dal Juchelkovi v teatrálním videu nové turistické boty, aby se k němu mohl lísat při výstupu na Lysou horu. Mělo to být jakože k Juchelkovým narozeninám, jenže ty má ministr v dubnu, stejně jako svátek. Můžeme se tedy domnívat, že po vzoru sporně vyplacených dotací holdingům Andreje Babiše se nyní v hnutí ANO odměňují spálené státní peníze. Když to bude ke 100 miliónům, dostanete boty. Když to bude v miliardách, třeba na vás Babiš přepíše nějaký ten zámeček ve Francii. Kdo ví. S médii, vyjma emoční výlev na tiskovkách, kde se vyhýbají dotazům, tito politici příliš nekomunikují.
Andrej Babiš nechal spor mezi ministry a novináři v Česku hořet a sám vyrazil na dovolenou. I z té ale úkoluje členy vlády a dál na svých sítích kope do novinářů. Byla by však chyba tohle hulvátské chování ignorovat. Je třeba neustále chodit na jejich tiskovky a veřejně se jich ptát, proč kastují novináře z klasických médií, která dodržují profesní standardy. Neustále se jich ptát, co dělají s našimi penězi. A neustále je konfrontovat s tím, jak dělají svoji práci, za kterou jim my všichni platíme. Účty nám zkrátka skládat musí, jsou to jen dočasní správci našich institucí. Ministerstva nepatří Macinkům, Juchelkům či Babišům, ale všem občanům České republiky.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
