Američané ztrácejí trpělivost. Česko podle nich v obraně zaostává, na výmluvy už nikoho nezajímají
Dlouho ta slova zaznívala jen polohlasem, případně v zákulisí na uzavřených schůzkách českých diplomatů s americkými partnery. V pátek to však americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker řekl nahlas: Česká republika patří v plnění obranných závazků mezi ty vůbec nejhorší.
Pro Andreje Babiše a jeho strategii spočívající v tom, že je všechno v pořádku a že závazky NATO plníme, to musí být hořká pilulka. Americký velvyslanec při Severoatlantické alianci Matthew Whitaker u příležitosti návštěvy Prahy vládu v pátek ostře zkritizoval, když řekl, že „je zklamáním, že Česká republika neudělala větší pokrok“. Tato slova jsou jasná a nedá se před nimi ukrýt.
Přesto se o to vládní politici v čele s premiérem pokoušejí. Babiš na velvyslancova slova reagoval dalšími obviňováními minulé vlády a výkřikem o tom, že jeho vláda na rozdíl od Fialova kabinetu v účetnictví nelže. Doplnil, že jeho vláda bude tou první, která splní závazek dávat 2 % HDP na obranu. Ten, který byl už dávno aktualizován a navýšen.
Házet vše na předchozí vládu je premiérovou oblíbenou strategií. Ani nemá cenu připomínat, že západním spojencům je do velké míry jedno, kdo má na české domácí půdě s kým nevyřízené účty. Počítají se výsledky a skutečná snaha, ne operace vládních představitelů spočívající v tom věšet americkým úředníkům bulíky na nos.
Whitakerova kritika je volným pokračováním toho, co představitelé české vlády slyšeli už na červencovém summitu NATO v Ankaře. Na rozdíl od čelních politiků Albánie nebo Slovinska se čeští vládní politici, kteří se uprostřed vykonstruovaného konfliktu s prezidentem bili v prsa, že za obrannou politiku nesou primární zodpovědnost oni, v Turecku vůbec nepokoušeli s Američany o čemkoliv jednat. Výsledek? Albánie a Slovinsko jsou „v suchu“ a veřejné kritiky povětšinou ušetřeni. Ta teď může v klidu ulpívat na Praze.
Důležitější je politikaření
Je to další připomínka toho, co by mělo být každému aspoň minimálně zodpovědnému politikovi jasné. Evropská obrana je vážná věc a Američané, kteří v éře trumpismu horem dolem diskutují o tom, jakým způsobem se má diverzifikovat finanční spoluúčast na obraně před ruským agresorem, nejsou zvědaví na podvody ani drzé úsměvy školáků, kteří rozbili okno a teď se k tomu zdráhají přiznat. O to varovnější by mělo být, že tato slovní přestřelka přichází v době eskalace konfliktu mezi východem a západem. Polský premiér Donald Tusk ve čtvrtek varoval před dalšími ruskými útoky drony a raketami na území zemí NATO, Česká republika posiluje bezpečnostní opatření pro eliminaci rizika sabotáží a v Rusku se konají parlamentní volby, po nichž někteří vyhlížejí další mobilizaci.
Zatímco Babiš se snaží vysvětlovat nevysvětlitelné, Tomio Okamura rovnou řekl, že na obranu zkrátka nejsou peníze. Jednou větou tak popřel úplně všechno, co se snaží Babišova vláda domácímu i zahraničnímu publiku namluvit: aspoň trochu se přece snažíme. Okamurův příspěvek do debaty je ale především čistým potvrzením toho, že některým politikům obrana vlastní země ani přes varování evropských zpravodajských služeb vůbec vrásky nedělá. To nebezpečí pro ně osobně není zhmotněné, důležité naopak je politikařit a zabezpečovat „naše lidi“.
Tři týdny před komunálními a senátními volbami je to další smutná zpráva o české politice. Naznačující, že si ani ti, kterým je svěřena největší míra zodpovědnosti, nevidí v současné bezpečnostní situaci dál než na špičku nosu.
