Babiš možná našel prezidentského kandidáta a hned má velký problém. Rozloží si vládu?
- Vládní koalice možná našla společného kandidáta na Hrad.
- Podle Page not found by jím mohl být exdiplomat Jakub Landovský.
- Pokud ale koalice nezmění svou současnou dynamiku, jeho šance mohou být od začátku vážně ohrožené.
Pomiňme nyní detaily z životopisu Jakuba Landovského. Jeho příběh se v něčem věrně podobá příběhu Petra Pavla. Dlouhá kariéra ve službách státu, angažmá vysoko ve strukturách NATO, fokus na obranu a zahraničněpolitická témata, tvárnost v domácí politice. Ve všech těchto aspektech dává tato volba smysl. Že ho skoro nikdo nezná? To Petra Pavla kdysi taky ne. Na svém veřejném obrazu začal aktivně pracovat skutečně jen pár let před samotnou prezidentskou volbou a povedlo se mu jej solidně vybudovat.
Na poslední prezidentské volbě se ukázalo, že aby kandidát v druhém kole uspěl, nestačí mu jen bezvýhradná podpora jednoho či druhého z notoricky známých českých politických táborů. Řekněme Demoblok a Babišova sféra. Chce to hrábnout i na druhou stranu. Právě Babiš na toto dělení minule doplatil, když na čtvrt milionu tradičních voličů hnutí ANO volilo jeho soupeře.
V prezidentské volbě lidé oceňují nadstranickost, konsenzuální přístup, státnické vystupování a další měkké dovednosti, které jsou v parlamentu na obtíž, ale v zápasu o Hrad vyhrávají. Ty Petr Pavel narozdíl od Babiše předvedl. A mohl by je předvést i Jakub Landovský.
Jak rovněž uvádí Page not found, v zákulisí se uvažuje o angažmá Jakuba Landovského na post ministra obrany, kde by mohl vystřídat neobratného Jaromíra Zůnu. Prvně se takové zprávy objevily už na jaře, když se Landovský stal vládním zmocněncem pro plnění závazků vůči NATO a když si ho Andrej Babiš vzal s sebou na „grilování“ ministra Zůny kvůli nové koncepci Armády České republiky.
Ministerský post by skutečně mohl Landovskému pomoci dosáhnout popularity, jaká je pro prezidentskou volbu potřeba. Jenže v žádném případě se to nepovede tehdy, bude-li tento rezort nadále spadat pod kuratelu SPD.
Toto hnutí totiž razí přesně opačnou politiku, než má Landovský coby vládní zmocněnec a potažmo kandidát schopný konkurovat Petru Pavlovi zastávat. Výdaje na zbrojení jsou pro ně sprosté slovo. Tomio Okamura skrze toto téma navozuje svým voličům pocit, že se plní jeho programové priority. Jde tak nepokrytě proti zájmům České republiky, zcela bez výčitek topí ministra Zůnu. Jenže bez ukázkové starosti o obranyschopnost země si Jakub Landovský na voliče z opozičního tábora prostě nesáhne.
Buď, anebo
Východiska jsou v podstatě dvě. Buď se vládní půdorys zásadně překope a SPD dostane za obranu jiný rezort. Tomio Okamura už nebude moci nového ministra nijak šikanovat, protože se mu nebude muset nijak zodpovídat. Landovský by tak měl aspoň šanci překročit stín Petra Pavla. Je otázka, proč by ale Tomio Okamura na takovou rošádu měl přistoupit. Vlastní kampaň se mu s obranou daří dělat lépe, než by bylo s jakýmkoliv jiným rezortem myslitelné.
Pokud by se nové přerozdělení agend v koalici nekonalo, stal by se případný ministr Landovský podřízeným Tomia Okamury. Jako takový by buď následoval osud Jaromíra Zůny coby otroka proruské SPD a na prezidentský úřad by mohl rovnou zapomenout. Nebo by se Okamurovi vzepřel a začal dělat to, co je pro jeho případnou kandidaturu a nakonec i pro tuto zemi nejlepší – pracovat na splnění našich aliančních závazků. V takovém případě je ohrožena další budoucnost této vlády, protože SPD přichází o poslední možnost, jak svým voličům navodit pocit, že jejich volba stála za to.
Jisté vodítko k možnému vývoji na vládním půdorysu i v osobě samotného pana Landovského nabízí citace, kterou zaznamenal web Aktuálně.cz na květnové konferenci institutu Solvo, kde Landovský řečnil. Na adresu SPD se tam vyjádřil přesně takto: „Součástí politických stran je i jejich étos a nám všem podle mě svědčí, že třeba strana jako SPD má ten národní étos vetknutý do svého programu.“ Což je přesně tolik, kolik potřebujeme k očekáváním v Jakuba Landovského vědět.
