Když odbornost ustupuje ideologii: Souboj na ministerstvu obrany odnáší česká armáda

Vztah bývalé ministryně obrany Jany Černochové a někdejšího náčelníka generálního štábu Karla Řehky někdy připomínal mileneckou dvojici, jež se dramaticky rozešla. Byla to obdoba filmové Války Roseových po česku.

Vztah současného šéfa resortu obrany Jaromíra Zůny (nominovaný za SPD) a generálporučíka Miroslava Hlaváče, který je „engéšem“ od prvního července, zdroje Reflexu popsaly takto: „Snaží se spolu vyjít, je to hodně pracovní, není to nenávist, jakou jsme viděli u jiných osob v minulých letech.“ Do extrémní polohy se ale jejich vztah dostává, když přijdou na řadu věci týkající se Ukrajiny. Zůnu totiž řídí Tomio Okamura, jenž je známý svými opakovanými protiukrajinskými výpady. Ministr proto dodnes, přesto, že má pozvání, nejel na návštěvu do Kyjeva a na mezinárodních akcích se svým ukrajinským kolegům spíše vyhýbá. Hlaváč naopak byl a je podporovatelem Ukrajiny.

K tomu dodejme, že při květnovém hlasování vlády byl Zůna jediným členem kabinetu, který pro Hlaváče nezvedl ruku při jeho schvalování do funkce náčelníka generálního štábu. Je to vládní chucpe, že ministr obrany nehlasuje pro „svého“ generála. To ale nesouvisí jenom s postoji k Ukrajině, ale také s osobními bolístkami, jež si Zůna sebou nese z minulosti.

Ukrajina? Čelem vzad

Silný antiukrajinismus, který cloumá Okamurovou vládní stranou, v minulých dnech vedl k tomu, že Zůna a jeho náměstek Radovan Vích (je z SPD) zatrhli Hlaváčovi cestu na mezinárodní bezpečnostní konferenci Yalta European Strategy do Kyjeva. Té se zúčastnilo více než 700 lidí z řad politiků, diplomatů, vojáků a bezpečnostních expertů z téměř třiceti zemí. Vystoupili na ní například ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, bývalý britský premiér Boris Johnson, polský ministr zahraničí Radosław Sikorski nebo americký generál David ­Petraeus, který byl i ředitelem Ústřední zpravodajské služby (CIA).