Evropa v plamenech: Napříč kontinentem se rozhořely masívní protesty. Proč se lidé bouří?

I když by se mohlo zdát, že protesty ve Francii trvají pouze pár říjnových týdnů, vše začalo už v září. Na počátku byla poklidná stávka lycea Antoine-de-Saint-Exupéry v Créteil na předměstí Paříže a na škole v Marseille, kde studenti spolu s profesory protestovali proti nedostatku učitelů. K přípravám na zkoušky museli využívat třeba umělou inteligenci. Ministerstvo školství posily poslalo a tato malá stávka skončila. Jenže tím se strhla lavina a žáci nespočtu středních škol po celé Francii vyrazili do ulic vyjádřit svou nespokojenost s podmínkami, v nichž se musí učit. 

Není se čemu divit, nejen studenti, ale i učitelé dlouhodobě upozorňují na špatné podmínky budov škol, ve kterých řádí krysy, švábi i plíseň, podstav zaměstnanců a přeplněnost jednotlivých tříd. Francouzská vláda přitom na začátku října představila plánovaný rozpočet na rok 2027, přičemž sice plánovala zvýšení financování vzdělávání o 1,2 miliardy eur na 89,1 miliardy. Jenže podle propočtů o 2,1% inflaci by ani toto zvýšení nepokrylo náklady, a střední školy tak měly přijít zhruba o 558 miliónů eur. Vláda také plánovala příští rok zrušit 1588 uči­telských míst. 

K tomu se navíc přidali i nespokojení státní zaměstnanci, včetně hasičů či zdravotníků, jimž pro změnu vláda chce zmrazit platy, a hnutí „žlutých vest“, které brojí proti drahým životním nákladům. Vysoká účast při blokádách ulic se ale velmi brzy zvrhla k násilí. Vše vyvrcholilo 17. října, kdy do ulic napříč Francií vyrazilo zhruba 550 tisíc lidí. Protestující brzy začali zapalovat koše i části budov a rabovat.

Někteří majitelé či zaměstnanci obchodů či hospod se snažili protestující zastavit. Virálním se stalo video, na němž Aline Li s pláčem pozoruje spálené vybavení svého pařížského baru La Barrique. Sama je v zuboženém stavu s velkým monoklem. Protestující ji při rabování totiž napadli, když se je snažila zastavit. „Ztratila jsem vědomí, někdo mě praštil asi železnou tyčí. Krvácela jsem. Bylo nás asi sedm, nechali jsme je rabovat, protože jsme sami nemohli nic dělat, raději jsme odešli. Nemám už nic: vybavení, počítač ani stoly,“ řekla později médiím. Podobné chování provázely i protesty 24. října, kdy se demonstrací zúčastnilo zhruba 400 tisíc lidí.

Málo policistů na příliš mnoho demonstrantů

Martin Mach, který žije ve francouzském Lyonu tři roky, popisuje, že nikdo nečekal, že se protesty takto zvrhnou. I přesto před plánovaným velkým setkáním 17. října z města odjel na venkov, stejně jako spousta dalších obyvatel. „Při cestě najednou začali studenti stavět blokádu na dálnici. U mýtných bran pak dělali policisté náhodné kontroly aut, hledali pyrotechniku a snažili se nepokoje takto podchytit. U nás třeba protestující zapálili na náměstí budovu turistického centra a vyrabovali obchody včetně těch s oblečením a kosmetikou,“ popisuje Mach průběh v Lyonu.