Politici se infantilně pitvoří, fotí se v plavkách a blábolí. Jejich neformálnost je manipulace s voliči
Premiér Andrej Babiš sedí na naaranžované fotce u vody a prý loví ryby. Poslankyně Eva Decroix v plavkách a s „postavičkou jako lusk“ zase údajně zbořila internet. Senátorka Jana Mračková Vildumetzová podle bulváru v „upnutém tričku ukázala bradavky“. No a mistryně světa v online trapnosti, šéfka financí Alena Schillerová, sama sebe na fotkách dál pomocí různých programů vylepšuje a vylepšuje. Zmanipulovaná neformálnost některých českých politiků připomíná pubertální řádění, je to ale promyšlená hra s voliči.
Senátorka Jana Mračková Vildumetzová, která byla také hejtmankou či náměstkyní ministra vnitra, v posledních týdnech zveřejnila několik fotografií, které byly sice nevalné kvality, ale vyvolaly pozornost. Paní senátorka s cuketou, paní senátorka u sázení rajčat nebo paní senátorka v bazénu. Protože to neumím popsat tak dobře jako kolegové z bulvárních médií, nabízím pár vět z webu Super.cz, který popisoval Mračkovou Vildumetzovou. Jeden z titulků zněl: „Žena vamp, obří cuketa i bradavky v upnutém tričku: Senátorka Mračková Vildumetzová jede ve Varech velké bomby“. A část textu: „4. července zveřejnila na Instagramu fotku se zmrzlinou. Na své si přišli i milovníci letních kratochvílí. Ty reprezentovaly točená zmrzlina a sakra upnuté tričko, pod nímž se rýsovaly bujné vnady a také bradavky. To publikum političky dost rozdovádělo. ´To jsou ale kopečky´, komentoval snímek jeden z fanoušků. ´Jani, je vám trošku zima´, přidal se další, který si nemohl nevšimnout, že fotka má kromě zmrzliny další přidanou hodnotu.“
Takovým pitomostem by se člověk neměl vůbec věnovat, jenže v případě politiků jde často o záměr.
Strojená neformálnost míří na voliče, kteří mají zjednodušené myšlení. Využíván je u toho online svět, zejména sociální sítě. Když někdo nedokáže zaujmout kvalitním výkonem v politice, tak se alespoň předvede tímto způsobem. Důvod je jednoduchý – na některé lidi to funguje. Systém je jednoduchý: čím větší blbost, tím větší pozornost.
Například předseda vlády Andrej Babiš přišel začátkem května na televizní debatu v televizi Nova v bílé mikině. Co tím chtěl divákům sdělit? Že je to „úplně obyčejný chlapík“, kterého můžete potkat třeba v hospodě, že to není kariérní politik, který je ve střetu zájmů a má za sebou nejrůznější skandály. Takovou taktiku podporuje i premiérova konverzace, která bývá často mimořádně banální. Co ale čekat od člověka, který se v roce 2015, když byl ministrem financí a samozřejmě i předsedou hnutí ANO, nechal vyfotit na festivalu Votvírák v Milovicích v momentě, kdy čůrá. Snímkem se pak pochlubil na Facebooku a okomentoval ho slovy: „I když byla fronta na toitoiky dlouhá, poctivě jsem si ji vystál!“ Bylo to nesmírně hloupé a trapné. Ale Babiš a jeho kolegové byli spokojeni. Sdělení pro veřejnost totiž bylo jasné – významný politik je stejný jako vy. Čeká ve frontě na toitoiky. Ve skutečnosti má významný politik svého služebního řidiče, nejrůznější výhody, dobrý plat, pokud chce stát mu zajistí bydlení atd.
Naplánovanou neformálnost používají jako trik politici a političky všech stran. Od prezidenta až po místního zastupitele. Každý to ale dokáže využívat jinak – někomu to jde přirozeně, protože to plyne z jeho psychologického ustrojení, jiní se u toho musí hodně snažit, aby si zvykli na trapnost, kterou vyvolávají. Po čase si ale diváci, posluchači a čtenáři zvyknou i na tu trapnost. Dokonce vznikla jakási úchylka, že trapnost se očekává. Příkladem je významná politička hnutí ANO Alena Schillerová. Kterou se snaží napodobovat zmíněná Jana Mračková Vildumetzová či šéfka poslaneckého klubu ANO Taťána Malá.
Takovým protipólem je v tomto oboru bývalý premiér Petr Fiala. Tomu nevyšla legendární akce s Nutellou, tak se snaží zaujmout voliče po svém. Dál vystupuje vždy slušně oblečený, i když se ocitá v situacích, kdy se to ani nehodí. Například nedávno jel na žlutém traktoru a má na sobě kvalitní košili a kalhoty. Jak jinak… Fiala se totiž zaměřuje na jiné voliče a trochu si z toho, že kdysi i maloval pokoj v saku, dokáže udělat srandu. Je to jeho značka. Míří u toho na lidi s vyšším IQ. Nejsem si ale jistý, zda se mu daří takové voliče tímto oslovit. Teď zveřejnil fotku z dovolené a k ní napsal: „Tradiční dovolená u moře, tradičně se těším a tradičně jsem vyfotil knihy, které mám s sebou :-) Všechno tady přečíst nestihnu, ale na výběr dle nálady musí být :-)“.
Fiala si vzal na dovolenou devět knih. Tolik Andrej Babiš nepřečetl ani za celý život. Nejsou to knihy ledajaké. Například Tomáš Kulka: Z Prahy do Jeruzaléma a zpět (tu doporučuji, je skutečně pozoruhodná – poznámka autora); Roman Joch: Na straně svobody; Dario Ferrari: Přestávka skončila nebo Milan Kundera: Pomalost.
Přestože Fialova taktika je jiná než třeba u Babiše, cíl zůstává jako u všech politiků stejný – být pořád na očích a něčím zaujmout.
Problémem je, že někdy tyto věci i v Česku sklouzávají k trapnostem a vedou k celkové infantilizaci politiky.
