Hanebné naschvály kolem summitu NATO gradují. Zbabělý Babiš nestojí o dobré vztahy s Hradem
Rozhodnutí vlády, že na summit NATO nepoletí prezident Petr Pavel, se dalo očekávat. Ostudné je však chování premiéra Andreje Babiše, jenž nedokáže ukočírovat Motoristy, kteří spatřují ve válce s Hradem hlavní smysl své existence.
„Já určitě nechci mít žádné konflikty s panem prezidentem. Je to zbytečné, vlastně ubírá to energii,“ prohlásil premiér Babiš v nedělní Partii. „Myslím si, že náš vztah bude dobrý, a nemyslím, že to máme řešit žalobou, mně to smysl nedává,“ myslí si a předvedl přitom bizarní názorovou piruetu.
Premiér chce mít dobré vztahy s prezidentem, ale nic pro to nedělá. Navíc mu vzkazuje, aby nepodával kompetenční žalobu, která z jeho hlediska smysl má. Bojí se snad výsledku? Kdyby tento spor vláda prohrála, doběhla by ji pomstychtivá strategie, což by šlo na vrub premiérovi, nikoli bezvýznamnému, ale o to hlučnějšímu Macinkovi.
Přízemní intrikaření
Babiš vyzývá opozici, aby respektovala výsledky voleb, které nikdo nezpochybňuje, a sám nerespektuje názory prezidenta, který získal ve volbách o 600 tisíc hlasů víc, než celá vládní koalice. Jejich názory na nezbytnost zvyšovat výdaje na obranu se přitom sblížily, i když v případě Babiše není jisté, zda nejde jen o předsummitové divadlo.
Nakonec vždycky rozhodují činy, ne slova, a to je také případ silně exponovaného sporu o účast prezidenta Pavla na červencovém summitu NATO v Ankaře. Za normálních okolností neotrávených pletichařením Motoristů by šlo jen o běžnou rutinní záležitost.
22. června rozhodla vláda o složení oficiální delegace, která se zúčastní summitu Severoatlantické aliance, kde přijdou na přetřes výdaje na obranu. Povede ji premiér Babiš, který se nemá čím chlubit. Letos snížil původně plánované obranné výdaje o 21 miliard korun, což znemožní první splnění dvou procent HDP podle nové metodiky, platné od summitu loňského června.
Babiše doprovodí ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Prezident Pavel se do sestavy nevešel, což se dalo vzhledem k vývoji očekávat. Mediální záblesky, že premiér hledá státotvorně řešení, se ukázaly jako nepodložené spekulace.
Státovornost je to poslední, o čem lze v souvislosti s Babišovou osobnostní charakteristikou hovořit. Jednou provždy by měly ustat zbytečné snahy dělat z něj něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebude seriózní státník, ale jen jeho bezskrupulózní karikatura východního střihu.
Zbabělé kličkování
Premiér bourá vztahy s Hradem už několik měsíců. V březnu poprvé veřejně oznámil, že na summit NATO poletí sám osobně, aniž by tuto věc předem projednal s prezidentem. Poté slíbil, že vláda rozhodne 8. června.
Slib nedodržel, přitom k dalšímu odkladu rozhodnutí nebyl jiný důvod, než přízemní intrikaření a zkrácení lhůty pro případné podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu. Kdyby měl premiér rovnou páteř, řekl by svůj pohled na rovinu hned, nikoli po zbabělém kličkování. Jenže on ji nikdy neměl už od časů, kdy spolupracoval se Státní bezpečností.
O myšlenkovém rozpoložení šéfa ANO vypovídají jeho slova, jimiž rozhodnutí vlády doprovodil. „Že by šlo z naší strany o truc nebo že bychom mu něco zakazovali, není to pravda,“ snažil se retušovat hrozící rozkol s prezidentem. O čem jiném, než o zákazu, se dá hovořit v souvislosti se zatrhnutím cesty na summit NATO, která vždy náležela prezidentovi jakožto vrchnímu veliteli ozbrojených sil?
Nesedí ani výmluva, že nešlo o truc vlády vůči hlavě státu. Co jiného je uražená ješitnost Macinky, který nemá na víc, než na dětinské politické provokace? Ministr zahraničí by za normálních okolností letěl z politiky už jen kvůli nehoráznému vydírání prezidenta bez ohledu na to, že v něm policie neshledala trestný čin.
Na to by se nemělo zapomínat, jelikož provládní komentátorský okruh má tendence naopak peskovat prezidenta, že neměl tuto věc vůbec otevírat a hrotit. To svědčí o svérázném pohledu, jak má fungovat politika - ve skutečnosti jako zákulisní politikaření retušující excesy vlády, která má mít klid na práci.
Navzájem si pomáháme
Je nutné uvést na pravou míru, jak je to u nás historicky s účastí nejvyšších ústavních činitelů na summitech NATO. Od vstupu České republiky do Aliance v roce 1999 proběhlo 18 summitů, jejichž tradičním účastníkem byl prezident republiky.
Václav Havel vedl českou delegaci na dvou summitech (1999, 2002), Václav Klaus na sedmi (2004 – 2012), Miloš Zeman na šesti (2014 – 2021) a Petr Pavel na třech (2023 – 2025). Jedinou výjimkou byl summit v roce 2022 v Madridu, kdy Zemana kvůli zdravotním důvodům nahradil premiér Petr Fiala.
Vždycky došlo k dohodě o mandátu mezi prezidentem a vládou a výmluvy, že letošní summit je výjimečný, jsou liché a zavádějící. Při troše dobré vůle by kompromisní dohoda byla možná, ale ne za extrémního půdorysu současné vlády. Premiér cosi naznačil v Partii.
„Já jsem seděl ve vícero vládách, kde mě všichni nenáviděli, a teďka sedím ve vládě, kde jsou noví partneři, kteří možná nejsou až tak kompetentní, ale člověk jim to odpustí, protože se učí a navzájem si pomáháme.“ Právě v tom je zakopaný pes.
Vládní partneři jsou, jak by řekl Macinka, opravdu „hrozní“, ale loajální a premiérovi pomáhají. Platí, co řekl bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Reflexu. „Všichni víme, jaká je situace, která je naprosto absurdní. Premiér zneužívá imunity, kterou mu poskytuje jeho poslanecký mandát, a k tomu využívá ty politické subjekty, které by jinak neměly žádnou šanci se na politické scéně prosadit.“
Pokud se Macinka a spol. škodolibě radují, jak hlavu státu vypekli, tak nemají proč. Tento spor v tuto chvíli nevyhrál nikdo. Jediným poraženým je Česká republika.
