Jefim Fištejn: Putin žije v bludu. Petrohradské fórum ukázalo Rusko jako parodii na sebe samo
Způsob, jakým Vladimíra Putina jeho vlastní ministerstvo obrany informuje o vývoji „zvláštní vojenské operace“, znalcům dávno připomíná legendární tiskovku, na níž během války v Zálivu tehdejší náčelník iráckého generálního štábu Husín Rašíd Muhammad v přítomnosti Saddáma Husajna vykládal novinářům o tom, jak slavná irácká armáda odrazila útok Američanů, způsobila jim nevídané ztráty a zahnala je do moře – zatímco přímo pod okny tiskového střediska americké tanky obsazovaly Bagdád.
Z toho nehorázného bludu, kterému se ruský diktátor oddával na veřejnosti v předvečer Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra, bylo jasno, že stařičký mocnář dávno ztratil jakoukoli představu o realitě a živí se tím, čím ho ze lžičky krmí škodolibé okolí, zejména náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. Putin kupř. oznámil, že se válka viditelně chýlí ke konci, poněvadž ruská armáda už převálcovala všechno, co převálcovat mohla, a nezadržitelně se řítí dopředu. Uvedl přitom rozsah osvobozených (rozuměj, nově obsazených) ukrajinských území, který zhruba čtyřnásobně převyšuje celkovou rozlohu Ukrajiny, a sahá někam k britskému hrabství Yorkshire. Uvedl se jako dokonalý freak, počmáraný šašek, a tento dojem už nemohly vyvrátit snahy kremelské propagandy, která v úředních prohlášeních silně upravila prezidentova triumfalistická tvrzení o několik řádů dolů, aniž by cokoli vysvětlila.
Celé letošní petrohradské Fórum působilo stejným dojmem trapného divadla. Starosta Petrohradu Aleksej Beglov bezostyšně ujišťoval přítomné, že jeho město trhá všechny rekordy, co se bezpečnosti občanů týká, a bzučení ukrajinských dronů v nebi označoval za typickou sluchovou halucinaci. Požár válečné korvety v Kronštadtském přístavu po ukrajinském zásahu natočený zblízka stovkami kamer odmítl uznat za pravý: prý to hořel odpadkový koš zapálený vhozeným vajglem.
Hned vedle účastníkům předváděli maketu renovovaného vězení Kresty (Kříže) na Arsenálním nábřeží – coby pádný důkaz nezadržitelné obrody současného Ruska. Touto hnusnou šatlavou za totáče prošli Nikolaj a Lev Gumilyovi, Josif Brodský, Daniil Charms, Nikolaj Zabolotskij, tisíce a tisíce odsouzených, umučených, popravených lidí. Nyní zde bude otevřen módní salón, kulturní komplex a muzeum ruské slávy. „Dříve tu bývalo místo odnětí svobody, zítra z toho bude symbol znovunabyté svobody“, záhadně vysvětlil architekt Artemij Lebeděv, autor projektu.
Správný tón udal celému shromáždění hned první panel Fóra, v režii holdingu Cařihrad známého mediálního oligarchy Konstantina Malafejeva. Panelisté v čele s Putinovým oblíbencem filozofem Aleksandrem Duginem se shodli v názoru, že je na čase svrhnout na Ukrajinu atomovou bombu, ježto jinak se Ukrajinci nedají přivést k rozumu. Ukončit jejich bídnou existenci je prý přímou bratrskou povinností Rusů. Přechod k jaderné fázi osvobozování Ukrajiny účastníci označili za „lepší“ z možných scénářů, ostatní jsou prý zdlouhavější a pracnější. Celkovou kýženou dobu permanentního válčení slovutní učenci odhadli na 20 let a varovali vládu před pokušením válku předčasně ukončit, poněvadž lepší smysl života než smrt za vlast stejně neexistuje.
Také další zasedání Fóra silně připomínala parodií na realitu. Putin obzvlášť zdůrazňoval, jak moc mu záleží na ústavnosti svého režimu. Pozvaní hosté museli uznat, že jakékoli srovnání Putinova puntičkářského dodržování ústavy s nelegitimností Zelenského – to je nebe a dudy! Ruský prezident s pochopitelnou pýchou zdůraznil, že smí v úplném souladu s ústavou být zvolen i v roce 2030, jakož i v dalších letech, pokud mu to zdraví umožní. Ale na tom se už pracuje, neboť obě dvě jeho úředně přiznané dcery, Maria Voroncovová a Jekatěrina Tichonovová, mimochodem rovněž přítomné na Petrohradském fóru s referáty, stojí v čele relevantních vědeckých institucí zabývajících se genetikou a umělou inteligencí. Takže by v tom musel být čert, aby něco mohlo omezit Putinův pobyt u moci.
Ke zvláštnostem nedávného Fóra patří skutečnost, že ekonomika, zdá se, je to poslední, co účastníky zajímalo. Pokud zvěsti o tom, že národní hospodářství Ruska se nachází v režimu volného pádu, potřebovaly nějaký důkaz, potvrdil je fakt, že Elviře Nabiullinové, guvernérce Centrální banky a Putinově hlavní odborné poradkyni, celé Petrohradské fórum nestálo za návštěvu, a tak se vymluvila na mírnou malátnost. Měla recht: však z celé mezinárodní sešlosti nevzešly žádné objevné nápady, ani překvapivé obchodní dohody. Objemově největší smlouva uzavřená na Fóru se týkala dodání sladkých pirožků do jedné místní kavárny. Opravdu revoluční dohody ani nemohly být podepsány vzhledem k poměrně nízké kompetenční úrovni přítomných – místo ministrů dominovali náměstci. Ve výsledku kvůli nezájmu čínské strany zůstala odložena k ledu dohoda o financování ropovodu Síla Sibiře-2, s nímž Putinův režim spojoval velké naděje.
Přitom Fórum bylo zamyšleno právě jako výloha úspěšnosti režimu, jako názorná ukázka toho, že všechno běží a leží, jak má, tudíž nad očekávaní dobře, že západní sankce ruskému hospodářství svědčí, jen houšť a větší kapky! Že v Rusku navzdory pověrám je válka zdrojem nové prosperity, že řečičky o mezinárodní izolaci Putina nejsou víc než trapné pomluvy – hleďte, jak světově uznávané osobnosti stojí frontu, aby se mohly dostat na Petrohradské fórum a za štědrý honorář složit Putinovi dokonalou úctu!
Letos na důkaz toho, že se o mezinárodní izolaci nedá mluvit, byly na Fórum dovezeny dvě slovutné americké myslitelské osobnosti: blogeři Candace Owens a Andrew Tate. Ta první je známá jako zastánkyně nejbizarnějších spikleneckých teorií a jeskynní antisemitka. Mezi ideje, které prosazuje, je také přesvědčení, že Ukrajinci válčí proti dobromyslným Rusům v žoldu potomků Chazarů, rozuměj Židů, kteří se takto složitě mstí za své porážky v bitvách z 11. století. V Petrohradě Owens přesvědčovala Rusky o nutnosti mít co nejvíce dětí, nejméně 4 v rodině, protože jen tak lze zajistit státu přísun bojeschopných vojáků. Přítomné ruské účastnice ji musely vnímat s pocitem, že rovnou utekla z blázince: vždyť v zemi dnes připadá jen 1,3 dítěte na ženu a rodí se nejmíň dětí od 90. let.
Druhý americký myslitel, Andrew Tate, je rovněž zdatný podivín. Tak dlouho střídal země svého pobytu, až nakonec skončil v Rumunsku, poněvadž, jak prohlásil, líbí se mu žít tam, kde „je korupce dostupná každému.“ Přestoupil na rumunskou verzi pravoslaví, aby později přece jen konvertoval k islámu, neboť tam podle něj „při znásilnění důkazové břímě neleží na muži“, jako na Západě. Tate je světový idol stoupenců sexuálního násilí, kouč machismu. přehnaného zdůrazňování maskulinity, kultu mužské síly a přesvědčení o nadřazenosti mužů nad ženami, misogyn, reálný zločinec, nejednou odsouzený kvůli znásilnění, obchodu s bílým masem a provozování prostituce. Co objevného mohl asi tak povědět zjihlým hostům Petrohradského fóra, krom toho, že Hitler byl nerozpoznaným Mesiášem a spasitelem lidstva? Asi proto ruští „bojovníci proti ukrajinskému nacizmu“ ho vítali na letišti s chlebem a solí a předvedli zvlášť pro něho taneční kreaci s názvem Matka-Země.
Celé toto panoptikální představení bylo pro ruského diktátora o to bolestivější, že hudebním doprovodem k němu byl rezonanční otevřený dopis Zelenského, který ani nepočítal s Putinovou odpovědí. Co asi tak může odpovědět adresát, jemuž je připomínáno, že svůj boj prohrává, i když to ještě nechápe? Ukrajinský prezident bez pýchy a výsměšné nadsázky konstatuje, že celou polovinu svého vládnutí strávil Putin tupým válčením proti Ukrajině. Polovinu svého politického života věnoval snahám o zničení sousední země, a co si ve výsledku bude moci přičíst k dobru?
Kyjev a jeho vláda se nezdají být nikterak otřeseni a zlomeni nelidskou krutostí a barbarstvím, s nimiž Moskva tuto válku vede. Ruská armáda již pátým rokem úspěšně dobývá stejné pohraniční hájky. Ukrajinské drony vyřazují z provozu vojenskou infrastrukturu v hlubokém ruském týlu. Kyjev zdárně přežil další tuhou zimu. Mezitím benzín je v Rusku dávno na příděl a vázne zásobování vším nejnutnějším. Vysoká inflace dusí ekonomický život. Čína se dávno z mladšího bratra stála pánem, který nad Rusem panovačně mrská bičem.
Ale to nejlepší si nechal Zelenskyj na závěr svého poslání. Je to připomenutí toho, proti čemu býlí nenarostlo. Jako každému, i Putinovi se krátí čas života, a nezbývá ho příliš mnoho. Pro každého diktátora je to bolestivé téma a žádné vědecké úspěchy ještě nikomu nesmrtelnost nezajistily. Přitom celá ideologie režimu je postavena na tom, že Putin je věčný. Jak konstatoval kdysi Vladimír Volodin, předseda Státní dumy: „Je Putin, je Rusko. Nebude Putin, nebude Rusko.“ Čas je jediný nepřítel, kterého diktátor nemůže zatknout, uvěznit, popravit.
Petrohradské ekonomické fórum se stalo persifláži, posměšným napodobením toho, čím mělo být. Dokázalo, že i celé Rusko je nyní pouhou parodií na sebe sama. Jako novodobý Titanic se sune pod led, aniž by jeho vyšinutý kapitán pochopil, že Ukrajina se stala pro něho tím osudovým ledovcem, na který z vlastní pýchy narazil.
