Past na Okamuru: „Cenzurní zákon" odhaluje schizofrenní pozici SPD v Babišově vládě
Nařízení o digitálních službách (DSA) by ve všedním politickém provozu pravděpodobně zapadlo. To by se ale nesmělo stát důvodem, pro který se Markéta Šichtařová z poslaneckého klubu SPD v březnu vzdala poslaneckého mandátu. Předseda hnutí Tomio Okamura kontroval, že on s tímto „cenzurním“ zákonem také nesouhlasí a že ho pokládá za „diktát Bruselu“. Přesto však nakonec sněmovnou může na konci června projít hlasy všech koaličních poslanců. Je ale každopádně jedním ze symbolů toho, jakou dnes SPD ve vládě má pozici.
DSA je implementací evropského práva, což Okamurovi a jeho spojencům prostou pozici, která vychází z jakéhokoliv odmítnutí „cenzury na internetu“, komplikuje. K nějaké aplikaci totiž dojít musí, což si Andrej Babiš, a v tomto případě možná ještě víc Karel Havlíček, uvědomují. Mezi antisystémovými politiky ale ihned vyvolal bouři. Jeho nejkontroverznější částí je zavedení institutu „důvěryhodných oznamovatelů“, kteří mají sloužit jako ti, kdo nahlašují nezákonný obsah na internetu, a vzhledem ke svému statutu je k jejich stanovisku přihlíženo přednostně. Co pro jednoho může být nutným krokem kupředu a součástí kultivace internetového prostředí, je pro značnou část poslanců SPD prvkem omezování svobody slova. Vedle toho novela upravuje i některá opatření autorského práva i ochrany spotřebitele.
Jak již bylo zmíněno, hlasování na plénu vedlo k jedné rezignaci na poslanecký mandát. Právě DSA v březnu jedna z nejvýraznějších tváří Svobodných, toho času v klubu SPD, uvedla jako ten hlavní důvod, proč z dolní komory odchází. Tento rázný krok se tak stal jedním z dalších argumentů těch, kdo uvnitř SPD tvrdí, že by se hnutí mělo proti vládě aktivněji vymezovat. Tím by SPD prakticky navázala na svoji dosavadní komunikaci, se kterou má spojený relativně funkční byznysový model. Ten aspoň doposud vedl k oslovení velké části protestních voličů. A pokud o ně hnutí do budoucna přijde, bude to znamenat jeho konec.
Není proto divu, že Okamurovy svěřence zachvátila jistá forma paniky. Dlouhodobě totiž potřebují manévrovat mezi přiživováním protestní radikální rétoriky a zdáním státotvornosti, kterou lídři SPD přislíbili Andreji Babišovi ještě před vznikem vlády. V případě DSA Okamurovi poslanci přistoupili k nutné kreativitě: do zákona přidávají pozměňovací návrhy a snaží se pro ně vyjednat podporu i u ostatních vládních poslanců. Jak v tom budou úspěšní, to se projeví až na konci června, kdy by se nařízení mělo znovu dostat na stůl všem poslancům. Debata na úrovni poslaneckých výborů zatím jednoznačný úspěch nepřináší. Minimálně v některých případech je patrné vůle návrh schválit beze změn.
Jak ale upozornil server iRozhlas.cz, s některými korekturami si SPD nechá radit i od Společnosti pro obranu svobody projevu. To není organizace, která by u poslanců ostatních koaličních stran budila větší pohoršení. Ostatně Motoristé s ní mají ještě silnější vazby a na jejich akcích vystupují i jednotlivci zvoleni za ANO. Je však jisté, že jejich zásah vyvolá ještě další otázky médií i opozice, které můžou roztočit spirálu debat o tom, které pozměňovací návrhy nakonec je třeba akceptovat a které ne. Společnost pro obranu svobody projevu na zákonu kritizuje třeba právě institut „důvěryhodných oznamovatelů“, kteří jsou podle nich netransparentní součástí celého procesu boje s nelegálním obsahem na internetu. Nelíbí se jí, že nepodléhají širší veřejné kontrole ani že ti, kdo oznamovateli reálně budou, můžou být zástupci „privilegované skupiny často politických neziskovek“.
Jenže marná sláva, Česká republika prostě tuto součást evropského práva přiřadit do svého vlastního právního řádu v nějaké podobě musí. SPD to sice může horem dolem kritizovat – a někteří se už ozývají i proti samotné podstatě. Dokud však Česká republika nevystoupí z Evropské unie, bude to tak i nadále. A koaliční strana si bude muset najít svojí komunikační pozici, ze které bude svým voličům vysvětlovat, že nic jiného dělat nemůže. Okamura Babišovi slíbil, že v podpoře vládních návrhů bude spolehlivým partnerem, a nemá tak na výběr.
Stejně jako novela vedla k rezignaci Šichtařové, můžou návrhy podobného typu do budoucna vytvářet novou dynamiku uvnitř celého poslaneckého klubu. Právě balanc mezi vlastním příspěvkem k vládnutí a snahou udržet si protestní elektorát se totiž může stát – nebo stávat – záminkou, která se spojí se sílící nespokojeností. Už od voleb se bavíme o tom, že kluby nacionalistických stran často nepatří k těm nejpevnějším, jsou-li jejich součástí autonomní a autoritativní osobnosti, které podléhají pocitu vlastní výjimečnosti. Mají vlastní publikum na sociálních sítích, které považují za čím dál důležitější součást komunikace, a s tím spojený pocit, že se můžou spolehnout sami na sebe.
Nejčastěji se v tomto kontextu zmiňuje úvaha, že by se od Okamury mohl odtrhnout Jindřich Rajchl, případně další potenciálně vzpurní zákonodárci. Jen těžko to můžou udělat jen tak, případně z důvodu nějaké osobní hádky, která se bude voličům špatně vysvětlovat. „Cenzurní návrh“, strategie nutící k povinnému očkování nebo další zákony podobného typu, to všechno může být dobrou zástěrkou, za kterou se můžou pravé motivace schovat. Platí ale zároveň, že něco takového se stane jen v případě, pokud to pro odbojné poslance bude výhodnější než současný stav. Markéta Šichtařová už dál nechtěla poslouchat, jak se věnuje více vlastnímu byznysu než poslanecké práci. Pro ostatní poslance ale v tento moment otevřený konflikt s Okamurou smysl nemá.
Zajímavé bude také sledovat, jak se v těchto situacích bude chovat ekosystém na Babišovu vládu napojených neziskovek, různých podpůrných organizací, ale taky menších alternativních médií. Můžeme se dočkat slovenského scénáře, kde fakt, že většina návrhů vládní koalice, které přinášejí konzervativní obrat, vede k donebevolající selektivitě. Jinak řečeno – špatně by to bylo, kdyby ty návrhy podával někdo jiný. Ale my jim to odpouštíme, protože vše jiného, co činí, dobře činí. Může taky dojít k vnitřnímu schizmatu, kdy se projeví jistá nespokojenost, a odsune nesouhlasící skupiny na politický okraj. Andrej Babiš dnes nacionalistickému bloku zcela dominuje, což dospělo do akceptování jeho vedoucí úlohy v něm. A pokud někoho jeho gravitační síla odvrhne, nemusí to s ním dopadnout dobře.
Co je ale jisté, návrh aplikující evropské právo v oblasti digitálních služeb je jen jedním z mnoha. Symbolem, který nasvěcuje to, jaký problém bude SPD nevyhnutelně opakovaně řešit. Zdá se ale, že minimálně pro vedení strany je to prozatím přijatelná cena za stabilní vládnutí.
