Rusové se upřímně modlí za Putina, Trump lidem hrozivě přikazuje, aby ho milovali
Opět musím některé lidi srazit z oblaků na zem, zejména ty, kteří vnímají politiky a vůdce mnoha zemí jako bohem seslané osobnosti, jimž je třeba s otevřenými ústy naslouchat každému slovu a plnit každý jejich rozkaz. Připomínám, že politici jsou služebníky lidu, který je zvolil, a ten jim svěřuje, aby vykonávali špinavou práci na mezinárodní úrovni. A je to špinavá práce, protože politika sama o sobě je špína, ve které se ušpiní každý, i když je zpočátku v bílém plášti s křišťálově čistým postojem a reputací. Vždy se najdou ti, kteří politika nenávidí, i když se snaží, aby jeho země prosperovala. A pokud se politik snaží zalíbit všem a vyhovět svým voličům i opozici, je to katastrofa, protože nakonec nevyhoví nikomu a ztratí víc, než kdyby šel svou vlastní cestou.
Politici jsou odrazem většiny a podle hlavy státu lze poznat, jaká společnost v dané zemi žije. Nikdo není povinen politiky respektovat a poslouchat, řekla bych dokonce, že naopak, to politici jsou povinni poslouchat a respektovat lid, který jim důvěřoval, a pokud se tento respekt projeví v podobě plnění předvolebních slibů, pak bude tento respekt vzájemný. Ale původně jsou zaměstnavatelem politiků obyčejní lidé a politici jsou najatí pracovníci, kteří si z nějakého důvodu nyní namlouvají, že jsou bohové, rozhodují o tom, jak rozdělit svět, a chovají se k lidem jako k domácím zvířatům, která by měla být vděčná, že mají takové pány, kteří jim hodí do misky něco k jídlu a dovolí jim se projít.
Samozřejmě že v současné době je Vladimir Putin, nebo spíše Rusko, považován za hlavní zlo a hrozbu nejen pro své sousedy, ale i pro celý Západ. Zdá se, že Vladimira Putina je těžké překonat v šílenství, ale v Bílém domě se s tímto úkolem vypořádali. Od ruských politiků a elit jsem slyšela spoustu absurdních věcí, ale co jsem rozhodně neviděla, je například to, že by ve Státní dumě nebo v Kremlu zahajovali poradu či zasedání modlitbou za vůdce. K tomu nedochází ani tehdy, když se patriarcha setkává s Vladimirem Vladimirovičem. Pro modlitby vysokých úředníků jsou vyhrazeny speciální dny, jedním z nich jsou Velikonoce, během nichž všichni v přímém přenosu sledují diktátora, jak stojí v chrámu s hořící svíčkou.
Rusové se upřímně modlí za Vladimira Putina a věří, že je poslán Ježíšem, ale Putin sám o sobě nikdy nic podobného neřekl. Jen naslouchal a nenechal se odradit od toho, aby ho lidé zbožňovali. Trump naopak chytá lidi za límec a s ďábelským úsměvem jim hrozivě přikazuje, aby ho milovali. Na základě svých pozorování mohu dojít k závěru, že když vůdce zaplétá do politiky náboženství, znamená to, že se chce oddělit od lidu, stát se svatostí, s níž si nikdo netroufne polemizovat a jejíž rozhodnutí nebude kritizovat. Všechny své činy pak odůvodňuje nejvyšším úkolem nebo posláním, kterému rozumí pouze on, protože je vyvolený.
Právě za takovou misi považuje Vladimir Putin válku na Ukrajině; pro něj to není jen speciální vojenská operace, ale válka mezi světlem a temnotou; podle jeho chápání bojují ruští okupanti za Boha a nepřítel za ďábla. Není to náhoda, že ruská strana používá frázi „my jsme Rusové, s námi je Bůh“, jako by se od ostatních odvrátil a postavil se pouze na jejich stranu. A když se na to všechno dívám, kladu si otázku: je v Americe stejně šílená většina jako jejich vůdce? S ruskou většinou je vše jasné, ale je Trump v USA skutečně odrazem americké společnosti? Jistě, ano. Ale po příštích volbách se v tom odrazu může objevit jiná tvář.
Někdo by mohl oponovat a říct, že vláda může odrážet společnost pouze v případě, že se v zemi konají čestné demokratické volby, ale v Rusku se takové volby nikdy nekonaly, a to není pouhé zobecnění – za celou dobu Putinovy vlády se nekonaly ani jedny čestné demokratické volby, což v podstatě znamená, že je nelegitimní. A pokud je tomu tak, jak může být Vladimir Vladimirovič odrazem ruského národa? Myslím si, že v takovém případě lze soudit podle politické aktivity společnosti a podle toho, že pokud vůdce vládne desítky let a nikdo ho nesvrhne, znamená to, že většině to vyhovuje. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by to jako na Majdanu na Ukrajině, jako v Teheránu nebo aspoň jako v Gruzii.
Ve skutečnosti se role nezměnily, politická situace v zemích stále závisí na lidech, lid je šéfem, politici jen využívají toho, že lidé jsou pasivní, a to je v politickém životě to nejhorší, když jsou lidé „mimo politiku“. Představte si, že zaměstnavatel nechodí do kanceláře, nezajímá se o dění a nechává vše běžet samo. Co budou dělat zaměstnanci? Budou chodit pozdě, nedodržovat dress code, dávat nohy na stůl a nakonec ztratí disciplínu. Tak i politici ztratili disciplínu, zapomněli, kdo je volí a kdo jim umožňuje sedět ve vládních kancelářích. Přece jen nesmíme zapomínat, kdo je v domě pánem. Přece jen nesmíme zapomínat, kdo je tady pánem a kdo poskytuje vládní prostory k pronájmu.
