Martin Bartkovský: Protivládní demonstrace mají smysl. Alespoň víme, že v tom nejsme sami
Přiznám se upřímně a bez mučení. Opravdu jsem nečekal, že se spolku Milion chvilek povede zaplnit celá Letenská pláň. Kabinet Andreje Babiše je od svého jmenování prakticky neustálým terčem demonstrací. A nemůže za to jen jeho prostá existence. Způsobily to konkrétní kroky ministrů či vládních poslanců. A jak se kupí skandály jeden za druhým, tak do ulic chodí stále více a více lidí. Babišova vláda je v protestech zabořená až po kolena. A vlna odporu každý den stoupá. Spolu s tím se ale množí otázky, co s tím a co potom. Ono slavné „pelíškovské“: A komu tím prospějete, co? Já v tom smysl vidím.
Odpor k šestici vládních stran je poklidný. Organizátoři neustále opakují a vybízejí k tomu, že jejich protest není a ani nikdy nebude násilný. Což může znít jako samozřejmost. Je to ale pouhých pár let, kdy tu parta kolem Ladislava Vrabela a Jindřicha Rajchla s pětinovým davem v zádech vyzývala k mocenskému převratu, blokádě vládních budov a nahrazení z voleb vzešlé vlády organizátory protestů. Sám Rajchl vykřikoval, že je připraven být premiérem. Vrabel chtěl po pochodu ovládnout Českou televizi. Slávek Popelka po další akci zorganizoval agresívní dav, který se pokoušel dobít do Národního muzea. Nic z toho se na současných protestech neděje a je dobré to zdůraznit.
Demonstrace nejsou „nesouhlas s výsledkem demokratických voleb“. Občané volí Parlament. To, jak poté jednotlivé strany složí vládní koalici, už není v jejich rukách. Jediný způsob, jak se volič může k následné vládě vyjádřit, je veřejnou artikulací svého postoje. Pokud je těch lidí víc, vznikne z toho demonstrace. Takhle jednoduché to je. Je to samotný základ demokracie a právního státu. Přijde mi to sice triviální, ale většina vládních poslanců to potřebuje vysvětlit, proto tak činím.
Lidé se prostě sejdou a sdělí svůj názor. Čím větší je jejich počet, tím hlasitěji ten názor zazní. Vytváří tím tlak na své volené zástupce a vysílají signál: To, co děláte, se nám nelíbí. Zatímco protivládní demonstrace Vrabela a Rajchla stavěly na nenávisti k Evropské unii, bezpečnostním složkám, vědeckému konsensu, konvenční medicíně či Ukrajině, akce Milionu chvilek brojí proti nekompetentnosti vládních představitelů v jimi ovládaných resortech. Jasně, i v aktuálních davech najdete lidi, kteří chovají k Babišovi, Macinkovi či Okamurovi nenávist. Celkové vyznění protestů je ale díky pořadatelům jiné. Odborníci z dotčených oborů řekli na pódiu svůj názor a předložili argumenty, proč podle nich vláda jedná špatně. A lidé na akci shromáždění s tím souhlasili. Kdyby nesouhlasili, tak odejdou a už znovu nepřijdou. Jenže to se neděje, byť stejné argumenty a hesla zaznívají opakovaně. Účast lidí sílí a Babišova vláda po sedmileté pauze čelí největším demonstracím od roku 1989. Za sto dní aktuálního vládnutí je to rekord hodný Guinnessovy knihy.
Na Letné přednesli organizátoři tyto závěry: Vyzývají k posílení obrany země, rezignaci poradkyně Vachatové a konci likvidace odborníků na resortech bez udání pádných důvodů. Pro opoziční strany pak mají následující doporučení: Vyhodnoťte chyby, vyměňte své členy a nabídněte Andreji Babišovi alternativu v podobě tolerance menšinové vlády hnutí ANO bez Motoristů, SPD a jejich radikálnějších přílepků. To poslední nemá šanci na úspěch. Důvodů je celá spousta, ten zásadní ale je, že Babišovi je s Macinkou a Okamurou dobře. Sám premiér se obklopuje dezinformátory a konspirátory, dopřává sluchu extremistům z malých stran a spolupodílí se na Macinkově pokusu o „extrémní kohabitaci“ s prezidentem. Motoristé a SPD sto dní leží na zádíčkách a nechávají si za to od Babiše drbat bříška, což v překladu znamená to, že mu schválí a tolerují vše, co si vymyslí.
Babiš má monopol moci v zemi a je takto spokojen. Je obklopen lidmi, kteří mu jsou názorově i charakterově blízcí. Sdílí stejné (a)morální hodnoty. To mu nikdo z ODS ani STAN nenabídne, i kdyby se do takové sebevražedné toleranční mise pustili. Jak by zareagovaly dnešní opoziční strany na Babišovo bezprecedentní vměšování do maďarských voleb historicky nejhlasitější podporou Orbána? Jak by reagovaly na cestu hypotetického ministra zahraničí Vondráčka do Moskvy? Odkývaly by zvyšování zemědělských dotací pro agroholdingy výměnou za ústupek v oblasti lidských práv? Nemyslím si.
Demonstrace na Letné měla zásadní smysl pro každého jednoho člověka, který stál pod pódiem. I kdyby neposlouchal nic z toho, co na něm zaznělo, tak si opět potvrdil, že není v Česku sám. Existují statisíce lidí, kteří to vidí podobně. Je to sice zřejmé z voleb, ale neuškodí si to jednou za čas na té širé pláni připomenout. Takový člověk se pak rozjede do svého bydliště a tam bude pokračovat v budování aktivní a informované občanské společnosti. A to je v době hybridních hrozeb a civilizační války s Ruskem to úplně nejdůležitější.
