Změní aktuální exploze cen energetických surovin pracovní i společenské návyky lidí?
Hojnější využívání veřejné dopravy, snížení rychlostních limitů na dálnicích o deset kilometrů v hodině, vyhýbání se letecké dopravě, práce z domova, větší využívání spolujízdy či podpora vaření na elektřině. Tak zní některá z doporučení pro vlády, podniky, ale i běžné lidi, která před několika dny představila Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Jejich účel je jednoznačný a vcelku i pochopitelný – zmírnit dopady současných vysokých cen energetických surovin, které se již neúprosně začaly propisovat do cen v běžné spotřebě. Mávnout nad nimi rukou asi není v tuto dobu příliš prozíravé. Vše nasvědčuje tomu, že situace na Blízkém východě (a následně na trzích) se do normálu jen tak brzy nevrátí.
Nejviditelněji blízkovýchodní eskalace dopadá na ceny pohonných hmot. Litr nafty od začátku konfliktu již zdražil o 12 korun a Natural 95 skoro o 7 korun. Vše nasvědčuje tomu, že ceny půjdou ještě výš a na dostřel je magická padesátikorunová hranice, kterou jsme tu naposledy měli v prvních týdnech ruského útoku na Ukrajinu. Další položkou je pochopitelně plyn, jehož cena na burzách také roste a která začne brzy přidělávat velké vrásky především podnikům a továrnám, které nakupují plyn za spotové ceny (a s touto skutečností se budou muset ve svých rozpočtech velice rychle popasovat). Náraz pro domácnosti zřejmě přijde o nějakou dobu později, protože většina z nich má svoje tarify u ceny plynu zafixovány.
Nicméně vraťme se k doporučení IEA, která v dané situaci vyznívají logicky a rozumně. Počítají však s jednou základní premisou, a tou je, že stejně logicky, rozumně, šetrně a pragmaticky budou jednat i lidé. Každý si asi domyslí, co by to mělo znamenat v praxi. Do práce se nebude jezdit autem, ale prostřednictvím MHD, vlakem, autobusem, na kole či pěšky. Pokud už někdo musí jet autem, bude se snažit celé auto naplnit spolujezdci. Stoupne podíl práce vykonávané z domova a pro cestu na dovolenou se nebude používat letadlo a tak dále.
Když si to pak každý vztáhne na sebe, musí si odpovědět na otázku „Chci to takto? Jsem ochoten se omezit?“ Soudě podle hustoty dopravy na českých komunikacích, o níž slýcháme každý den v rádiu v dopravním zpravodajství, to zatím na nějaké omezování moc nevypadá. A těsně před startem letní turistické sezony si asi málokdo chce odepřít vysněnou dovolenou daleko u moře na jihu.
Nicméně jedna věc je současná představa a druhou věcí pak realita a reakce na ni, která nastane nebo bude muset nastat za několik týdnů či měsíců. Vzpomeňme si na dobu covidu, který skoro ze dne na den zavřel hranice a lidi v jejich domovech. Nastal šok a situace, se kterou nikdo nepočítal. Řadu lidí naučil pracovat z domova a místo osobních schůzek používat telekonference. Vypnula se kultura a sport, ale i celé segmenty ekonomiky. Některé ženy znovuobjevily vaření a pečení a nastal boom e-shopů. Lidé hromadili peníze a pak za ně kupovali předražené nemovitosti a takto mohli bychom pokračovat. Když se všechny tyto položky poskládají do mozaiky, vyjde z ní, že v té době došlo k velké proměně ekonomiky i společenských vztahů. Lidé se přestávali scházet, řada hospod se vylidnila a posléze i zavřela, mnoho spolků už neobnovilo svoji činnost. Mnoho lidí se zavřelo na své zahradě a už ní nevylezlo.
Jasně, tak daleko v žádném případě nejsme. Oproti minulosti tu nejsou omezení, že bychom někam nesměli nebo si nemohli koupit to či ono. Ale jsou tu již celosvětově formulovaná určitá doporučení. Zatím. Nicméně v některých evropských zemích už začínají omezovat množství paliva pro jednotlivá auta. Třeba k tomu dojde i tady. Třeba cena pohonných hmot bude za dva měsíce dvojnásobná. Umíme si to představit? Nebo že bude nákup nafty přesně omezen co do množství na auto a den? Raději asi ne. O skokovém zdražení mnoha dalších položek, které jsou na palivech závislé, ani nemluvě. Potraviny, služby, stavební materiály a tak dále. Co by pak následovalo? Stát by musel vstoupit do ekonomiky jako velice aktivní a dlužno dodat restriktivní hráč. V tom máme oproti západu nevýhodu, protože tamní starší lidé si vzpomenou, co s tamní ekonomikou udělaly ropné šoky v 70. letech minulého století.
Když nedávno někdejší ministr vnitra Vít Rakušan vydával pro lidi brožuru jak přežít 72 hodin, možná by měl stávající kabinet začít řešit něco podobného jen s odkazem na to, že některé komodity pro naši každodenní spotřebu budou tak drahé (a tedy pro mnoho lidí sotva dostupné) nebo bude jich málo a budou omezené. Tato skutečnost pak omezí určité segmenty společnosti nebo procesy, děje a vztahy v ní probíhající. Anebo to Babiš a spol. vyřeší jako před šesti lety, tedy úlevami a masivním rozdáváním peněz jako kompenzace. Určitě nechci strašit, ale jak se říká, kdo je připraven, není překvapen. Pokud se situace na Blízkém východě a následně i na světových burzách brzy vrátí k původnímu stavu, budu za tohoto (zbytečně) opatrného proroka jenom rád.
