Milion chvilek se po sobotní demonstraci ocitl na rozcestí. Poroste tlak na nastoupení politické cesty
Milion chvilek v sobotu zaplnil Letnou, a pokračuje tak v úspěšném tažení proti vládě Andreje Babiše. Z debat o partikulárních záležitostech, mezi které dnes patřil odpor proti zestánění veřejnoprávních médií, obrana liberálně-demokratických institucí, ochrana životního prostředí i nespokojenost s rychlostí systemizace státní správy, se však čím dál viditelněji stává boj o charakter české demokracie. Prosazení tohoto narativu pomáhá nejen chaotická komunikace Babišovy vlády v krizových situacích, ale i blížící se klíčové volby v Maďarsku.
Do toho, co zaznívalo od řečníků na Letné, se otiskla pestrost, se kterou se snaží Milion chvilek k organizaci akcí v poslední době přistupovat. Střídalo se konkrétní s obecným. Zatímco greenfluencerka Rozárie Haškovcová mluvila o škrtech vlády v oblasti životního prostředí, která se čím dál víc stává trnem v oku buldozer řídícím Motoristům, historička a politoložka Hana Kubátová zase připomněla, že některé plány Babišovy vlády mají svůj vzor v maďarském a slovenském režimu. Od Milionu chvilek je to důležitá strategie.
To, že změny prezentované Babišovou vládou jsou překotné a odehrávají se hned na několika frontách najednou, totiž musí nevyhnutelně vést ke snaze hledat nejmenší společný jmenovatel. Nejen Letná, ale i potenciální následující akce tak staví spolek před důležitý úkol: najít tu míru, do které je ještě smysluplné směřovat pozornost k podrobné debatě o jednotlivostech a ve které už je potřeba ze své vlastní činnosti udělat přímý střet s vládní mocí, která chce deformovat demokracii.
Dění ve světě, ve kterém podle nejnovější zprávy organizace V-DEM mapující stav demokracie neustále narůstá počet zemí sjíždějících po šikmé ploše směrem k autokracii, Milionu chvilek slouží jako negativní předobraz. Nejde jen o vztah ke Spojeným státům, které teď vůbec poprvé zpráva neklasifikuje jako liberální demokracii, ale jako „volební demokracii“, tedy režim, který už vykazuje víceméně „pouze“ formální znaky demokratického řádu. Spolek se třeba neopomněl vymezit proti Donaldu Trumpovi v tiskové zprávě, protože právě on vzorově reprezentuje onen chaos, který si adaptoval i český premiér.
Nejen zmínky o Trumpovi dodávají obavám o pád liberálně-demokratického řádu vážnost. Milion chvilek se například dlouhodobě obrací ve své pozornosti na Slovensko. Vláda pod vedením Roberta Fica je však ve skutečnosti vnitřně křehká a rozhádaná, což jí, naštěstí, brání dostat se daleko za hranici stokrát opakovaných kulturních válek. Vůbec to neznamená, že liberální demokracii neničí – naopak poškozuje celou Evropu neochotou pomoc bojující Ukrajině. V již zmíněné zprávě V-DEM se taky objevuje jako případ nově a rychle se autokratizující země. Pořád ale nesnese plného srovnání například s Maďarskem, státem, který si premiér Orbán a spřátelení oligarchové už dávno proměnili k obrazu svému.
Právě blížící se volby v Maďarsku, pro mnohé překvapivá mobilizace obou hlavních favoritů i to, jaké důsledky může případné odstavení od moci Orbána mít, mediálnímu obrazu naléhavosti, který se snaží vytvořit i Milion chvilek, velmi pomáhají. Mimochodem, v neděli se volby odehrávají i ve Slovinsku, mnohem méně významné zemi, ve které se však k moci může opět vrátit populistický premiér babišovského typu. Výzvy nebezpečného světa tak tvoří rámec, se kterým Milion chvilek umně pracuje.
Jádrem však samozřejmě pořád zůstává domácí politika a to, jak únosu státu zabránit. Milion chvilek za svůj hlavní úkol považuje veřejný tlak na vládní politiky. Výsledky takového tlaku jsou však těžko měřitelné. Zajímavější je pak ale nápad, který chvilkaři představili už během šíření petice na podporu prezidenta republiky. Chtějí přimět alespoň část z těch, komu není osud země lhostejný, aby vstupovali do již existujících politických stran. To je v české společnosti, která přehnanou láskou k takovému typu politické participace rozhodně netrpí, nesnadný úkol, a vyžaduje velkou dávku snahy i od opozičních politiků. Tu však nyní až na výjimky nevidíme a dokud nepřijde, bude volání Milionu chvilek pořád víc křikem nespokojeného náměstí bez jasného mocenského vyústění.
Zoufalost ze stavu současné opozice se projevila i na pódiu, když například herec Ivan Trojan kritizoval ty, kdo se nechtějí proti populismu a extrémismu spojit s ostatními. Je nad slunce jasné, že občanská společnost opozičním stranám nedá pokoj a že na Letné dnes vznikly zárodky budoucích opozičních koalic. Která ze stran to nepochopí – a zraky tady směřují především na ODS – bude hrát ve snahách porazit Babiše a Okamuru druhé housle.
V minulém týdnu vydala agentura MEDIAN průzkum, který zjišťoval postoje veřejnosti k současným aktivitám spolku. Asi příliš nepřekvapí, že je společnost celkem ostře rozdělená na tom, jestli Minářovi fandí nebo ne, zejména v závislosti na tom, zda se jedná o odpůrce nebo příznivce vládních stran. Prospěšné jsou aktivity Milionu chvilek zejména podle voličů SPOLU, STAN a Pirátů, zatímco u voličů ANO, SPD a Motoristů se jedná o zanedbatelná čísla. Zároveň je zjevné, že agenda, kterou spolek na náměstí přináší, dokáže společnost politizovat: jen 18 % respondentů totiž uvedlo, že se o tyto aktivity vůbec nezajímá nebo je nesleduje. To znamená, že ochotni tvořit si názor jsou i voliči vládních stran a že je demonstrace nenechávají zcela klidnými.
Svědčí to o jediném: přestože většina respondentů nechce, aby se i po Minářových předchozích neúspěšných pokusech z Milionu chvilek stala politická strana (odmítá to 54 % respondentů), spolek je stabilní součástí české politické scény. Právě nechuť transformovat shromáždění na náměstích přímo ve stranu navíc znamená, že ještě víc naroste tlak na již existující stranické aktéry, kteří na nespokojené shlíží z malostranských paláců. Martinu Kupkovi, Vítu Rakušanovi i Ivanu Bartošovi by rozhodně mělo zvonit v uších.
Co bude dál? Českou republiku čekají dva důležité zápasy, které právě pro zkušenosti ze zahraničí vyčnívají nad jiné. Prvním je proměna státní správy. Nebude nic jednoduchého směrem k veřejnosti srozumitelně vysvětlovat, co přinesou vládní otřesy na všech ministerstvech, přesuny agend i rychlejší čistky, které s největší pravděpodobností předznamená přijetí novelizovaného služebního zákona. Bude to budoucím úkolem médií, opozice, ale i Milionu chvilek.
Z paragrafového znění legislativního předpisu se však jen s velkou dávkou politického talentu dokáže vytvořit takový symbol, který pro mnohé představuje třeba Václav Moravec. A tím se dostáváme k druhé bitvě – té o nezávislost veřejnoprávních médií. Prozatím nevíme, jaké paragrafy ministerstvo kultury chystá zde, odsouvání veřejné debaty spojené s tajnůstkářstvím Oty Klempíře, který nechce říct, jak přesně budou změny vypadat, ale nevěstí nic dobrého. Je totiž dobré myslet i na to, že jestli něco podle zprávy V-DEM pohání autokratizační posuny směrem pryč od demokracie právě v nově se měnících režimech, je to právě klesající míra svobody médií.
Milion chvilek se nyní ocitá na rozcestí a bude se muset rozhodnout, co dál. Udržet „obecnou“ protestní mobilizaci může klidně relativně dlouho, stejně jako se to dlouho dařilo antisystémovým hnutím v předchozím volebním období. Tlak na nastoupení politické cesty, která Babiše porazí ve volbách, ale s časem naroste. Na podzim budou komunální volby první volební arénou, kde budou chtít voliči slyšet, jakou formu spolupráce opozičních stran bude mít. Stranická i nestranická opozice tak mají ještě několik měsíců na pečlivou přípravu. Milion chvilek výzvou k otevření kandidátek už první krok udělal.
