Volby ve Slovinsku: Kampaň ovlivnila špionážní aféra, rozdělenou zemi čeká náročné vyjednávání o vládě
Volby ve Slovinsku, poznamenané bouřlivou volební kampaní, jen těsně vyhrála levicově-progresivní strana Svoboda dosavadního premiéra Roberta Goloba. Jestli však devětapadesátiletý politik povede vládu v zemi i nadále, to prozatím není jasné. Bude totiž záležet na tom, jestli v náročném povolebním vyjednávání bude v rokování s malými stranami úspěšnější on, nebo bývalý předseda vlády a pravicový populista Janez Janša. Ten počítal s velkým comebackem, cestu zpět k moci mu však zkřížilo dění v rozbouřeném světě i vlastní arogance na domácí půdě.
V novém slovinském parlamentu zasednou zástupci celkem sedmi stran. 29 mandátů v 90členném Národním shromáždění si udrží Svoboda, o jeden méně pak získá Slovinská demokratická strana (SDS) expremiéra Janši. Z menších stran si místa zajistili umírnění konzervativci ze spojenectví křesťanských demokratů a lidové strany s 9 křesly, sociální demokraté a strana Demokraté získají po šesti, progresivně-ekologická koalice spolu s proruskou stranou Resni.ca pak po pěti mandátech. Slovinská politická scéna je silně polarizovaná – vládcem jednoho z bloků je progresivní Golob, vládcem toho druhého konzervativní populista Janša. Vyjednávání ale nebude jednoduché. Přestože čistě matematicky by mělo mít navrch spojenectví kolem Janši – případná koalice s konzervativci, Demokraty a stranou Resni.ca bude mít 48 křesel – situace není tak přehledná, jak se na první pohled zdá.
A Janša si to dobře uvědomuje. Proto během večera, který pro něj měl být velkým návratem do premiérského křesla, zůstal štáb jeho SDS nervózní. A zatímco politici uvnitř analyzovali výsledky, novináře nechali po většinu času čekat venku na ulici. Jazýčkem na vahách v povolebním vyjednávání budou především Demokraté, které vede bývalý ministr zahraničí v Janšově vládě Anže Logar. Ten v právě končícím volebním období opustil Janšovu stranu a založil si vlastní. Někdejšího premiéra tím ale příliš nenaštval. Janša si totiž pragmaticky uvědomoval, že skrz koalici s Demokraty se jednoho dne bude moct vrátit, a ze strany si pěstoval vysoce chtěné „béčko“. Jak se ale Demokraté v povolebním vyjednávání zachovají, to není úplně jasné. S necelými 7 % získaných hlasů zůstali s výsledkem daleko za očekáváními. Navíc se předseda Logar, jehož jméno oficiální název strany nese, do parlamentu jako poslanec vůbec nedostane. To je pro něj poté, co neuspěl v posledních prezidentských volbách, další osobní prohra. A ta může mít během povolebního jednání různé důsledky, včetně automatického odchodu do opozice.
Další pro Janšu ne zcela vítanou zprávou je výsledek malé strany Resni.ca. S její účastí v parlamentu se při čtyřprocentním prahu pro zvolení sice počítalo, skupina proruských politiků však jednoduchým partnerem rozhodně nebude. Strana před volbami kritizovala migraci, kterou označovala za „sociální turismus“, přičemž „jakákoliv práva v sociální oblasti musejí být omezena pouze na slovinské občany“. Vedle prosazování nízkých daní však také platí za ostrou odpůrkyni očkování nebo pomoci Ukrajině. To Janšovi, který se mimochodem jako jeden z prvních evropských politiků bezprostředně po začátku invaze v roce 2022 spolu s českým premiérem Fialou účastnil cesty do Kyjeva na podporu prezidenta Zelenského, moc nekonvenuje. Resni.ca už v povolebním prohlášení oznámila, že nehodlá vstupem do vládní koalice zrazovat své voliče ani program. Jestli ale skutečně zůstane mimo jednání, se teprve uvidí. Bez jejích hlasů totiž patrně ani jeden z bloků sám většinu nezíská.
Na nezodpovědnost bývalého premiéra poukazuje to, že ještě během volební noci začal vyhrožovat tím, že volební výsledek po trumpovsku vůbec neuzná. Janša upozorňoval na údajné nesrovnalosti během sčítání, to, že několikrát spadl web státní volební komise, i to, že pozorovatelům SDS ručním sčítáním na úrovni jednotlivých volebních místností vycházejí jiné výsledky. Až trochu bizarně působilo, když se součástí jeho výčtu stalo i údajné vynesení volební urny z jedné z volebních místností. Tuto informaci státní volební komise sama korigovala. Urnu prý zaměstnanci odnesli proto, že o hlasování byl tak velký zájem, že se do ní nevešly další lístky. A nedělo se to možná ojediněle, účast na celostátní úrovni totiž atakovala hranici 70 procent. Bývalý premiér si tímto prohlášením připravuje půdu na to, že když se mu výsledek voleb nebude líbit, prostě ho odmítne. Hovoří i o předčasných volbách – čím dřív podle něj budou, tím to bude pro zemi lepší. I na to, jak se prohlášení populistického politika, který se tak trochu nevejde do žádné z nám známých škatulek, otiskne do povolební situace, si ale budeme muset počkat. Médii je bývalý premiér často označován za slovinského Trumpa. A pokud povede mocenské boje namísto respektování vůle voličů, bude tato nálepka do budoucna asi víc oprávněná než dnes. Jiní o něm zase hovoří jako o slovinském Orbánovi. A třebaže dlouho patřil ke spojencům maďarského premiéra a ideově se s ním shodne v nenávisti k nepřátelským neziskovkám a podobá se mu i dřívější snahou politicky ovládnout veřejnoprávní média, rozděluje oba politiky pohled na konflikt na Ukrajině. Proto Janša snese spíš srovnání s italskou premiérkou Meloniovou. A stejně jako polští politici stojí z českého pohledu někde na pomezí spojenců Andreje Babiše a ODS.
Přestože ve štábu strany Svoboda dosavadního premiéra byla nálada znatelně optimističtější, ani on nebude mít vyjednávací pozici jednoduchou. Nesporným úspěchem ale je, že se ve slovinských reáliích vůbec uvažuje o tom, že by končící premiér mohl svou funkci obhájit. To bylo v posledních letech v zemi, která je slavná organizační nestálostí politických stran, skutečně nemyslitelné. Kvůli povolební matematice by premiér na svou stranu musel získat právě Demokraty, aby mohl dál vládnout. Za první důležitou zprávu však politici přicházející do štábu označovali to, že se jim, byť v těsném výsledku povedlo porazit pravicové populisty. Končící ministr financí Klemen Boštjančič třeba uvedl, že polarizace ve slovinské společnosti je dílem výhradně jednoho člověka – Janši – a že politici se s tím zkrátka musejí naučit pracovat. To je do značné míry skutečně pravda. Janša se snažil v uplynulém období vládu ostřelovat nejen radikální kritikou, ale třeba také nekonečným svoláváním referend, které společnost polarizovaly ještě víc než každodenní konflikty. Jedním z nich bylo například zdánlivě nevinné hlasování o tom, jestli by měli zaměstnanci v uměleckých kruzích získávat ve stáří vyšší rentu. To se proměnilo v neúprosnou kulturní válku, ve které chtěl Janša ukázat, že jemu jde spíš o obyčejné lidi. Pravdou nicméně je, že Golob, jehož vláda čelila vnitřní nestabilitě, si ještě před několika týdny na obhajobu příliš nemyslel. Jeho vláda čelící vysoké inflaci, neúprosné opozici i stávkám pracovníků kritické infrastruktury dlouho v průzkumech zůstávala hodně daleko za Janšou. Vyhrocená předvolební kampaň ale vše změnila.
Do ní zasáhl bezprecedentní špionážní skandál. Vládní koalice – a spolu s ní i zpravodajské služby – potvrdily, že se ve Slovinsku pohybovali pracovníci soukromé izraelské bezpečnostní agentury Black Cube, kteří měli shánět kompromitující materiály na vládní politiky. A nebyli v tom zjevně úplně neúspěšní. Vládní koalicí skutečně několik skandálů spojených s korupcí otřáslo. Postupem času se ale objevovalo čím dál tím víc informací, že si několik jejích agentů měla najmout Janšova strana, aby jí poškození vlády pomohlo s návratem k moci. Kauza tak začala nápadně připomínat dřívější zapojení společnosti Pegasus do voleb v jiných zemích. Slovinská zpravodajská služba SOVA sice kontakty Black Cube s politiky z SDS přímo nepotvrdila, v kampani se to ale stalo jedním z nejdůležitějších témat. Začalo se řešit, jestli je důležitější, co měly informace Izraelců odhalit, nebo to, že si opoziční politici dost možná najímají zahraniční společnosti, aby jim pomohly v politickém boji. Končící vládě se celou záležitost úspěšně povedlo orámovat jako vměšování Izraelců do svobodných voleb, což ve slovinské společnosti, která většinově podporuje uznání Palestiny, silně zarezonovalo. Golobovi na pomoc na evropské úrovni přispěchal i francouzský prezident Macron, když označil snahu o zahraniční vměšování do hlasování za naprosto nepřijatelnou. Janša se navíc těsně před volbami nezvládl úspěšně hájit. V poslední debatě třeba řekl, že kdyby měla SDS informace o korupci ve vládních řadách, odhalila by ji již dávno sama. Od vládních levicových politiků si navíc vyslechl, že je spojencem a blízkým přítelem izraelského premiéra Netanjahua, což mu v tomto kontextu taky moc nepomohlo. Ve Slovinsku se pak dlouhodobě řeší otázka navyšování výdajů na obranu i vztah se Spojenými státy. A kroky Donalda Trumpa, se kterým je Janša ideově spojen, budí v obyvatelích malé země mnohem spíš pohoršení a obavy než nadšení.
Jisté je, že sestavování vlády bude tentokrát vleklé a náročné. Polarizace na politické úrovni dostoupila vrcholu, což vygenerovalo přítomnost dvou silných aktérů. V něčem to logikou trochu připomíná nedávné volby v německém Bádensku-Württembersku. Silné osobnosti, které mají šanci zvítězit, získají v rámci svých bloků značnou část podpory pro sebe, což potom oslabuje malé strany. Na pokoření čtyřprocentní hranice pro vstup do parlamentu si tak mysleli třeba i slovinští Piráti, které ale nakonec silná konkurence v široké paletě levicových stran nechala stát před branami. Politici menších stran, kteří zástupce v parlamentu mít budou, především již zmíněných Demokratů nebo sociálních demokratů, jsou pak spíše zklamaní. Ve skutečnosti ale jejich vyjednavači v následujících týdnech sehrají ve Slovinsku klíčovou roli. Bez jejich účasti žádná vláda totiž existovat nebude. V mezičase nás také čekají volby v Maďarsku, jejichž výsledek politickou náladu v zemi dost možná ovlivní taky. A nepůjde zrovna o to, že se maďarský premiér Orbán v minulosti chlubil mapou Velkého Maďarska, které zahrnovalo i území dnes náležící Slovinsku, což dříve vyvolávalo diplomatické spory. Mnohem důležitější bude to, jak bude dál vypadat spolupráce na evropské úrovni a kdo tam za dvoumilonovou zemi vlastně bude mluvit. Těsný výsledek i první projevy Janši příliš optimismu do dalších týdnů nedávají. A důležité tak zůstává to co všude: je zodpovědností demokratických politiků, aby respektovali výsledek voleb a odmítli to, když se někdo snaží pro své vlastní zájmy jen bořit.
