Čtyři roky po ruské invazi: Babišovo kličkování, Okamurova nenávist a Macinkova licoměrnost
Nechce se tomu ani věřit. Ukrajina vzdoruje ruské agresi už čtyři roky, přitom měla padnout za několik dní. Tragické výročí si připomněla i domácí politická scéna. Koalice opět předvedla nejednoznačné postoje prokazující rozpor slov a činů.
Válečný konflikt na Ukrajině si vyžádal stovky tisíc obětí. Putinova agrese destabilizuje geopolitické poměry, což umocnil nástup Donalda Trumpa. V této vypjaté situaci není nejlepší čas pro nečitelné lavírování někde na pomezí mezi Západem a Východem. Těžká doba odkrývá karty a žádá jasné postoje, neměnící se podle nálad publika.
Máme důležitější věci na práci
Optimisté by očekávali, že aspoň v základních konturách týkajících se národní bezpečnosti a ukotvení země ve spojeneckých strukturách najde vláda společnou řeč s opozicí a prezidentem. Je to hluboký omyl.
Senát uspořádal k připomenutí výročí invaze ruských vojsk veřejné slyšení s podtitulem „Bezpečnost Ukrajiny, bezpečnost Evropy a obranyschopnost státu“. Nic takového nebylo možné očekávat od Poslanecké sněmovny kontrolované koaliční většinou v čele s nenávistným stahovačem ukrajinských vlajek Tomiem Okamurou.
Na tuto akci bylo kromě prezidenta Petra Pavla pozváno pět členů vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem. Nedorazil žádný. Skutečnost, že si nenašel čas ani jeden z pozvaných, nelze u všech omluvit jinými objektivními povinnostmi.
Babišův kabinet tím vysílá signál, že nestojí o konsenzus ani v takto elementární otázce a považuje Senát za nepřátelské území. Dokládá to neurvalá Babišova reakce na tiskové konferenci, kterou mimo jiné využil i k dalším útokům na nepohodlné novináře.
„Jaké slyšení, co bych tam dělal? Program válka, Ukrajina, to si pletete s Fialovou vládou. My to nemáme v programovém prohlášení. Náš program je každodenní život českých spoluobčanů,“ reagoval na otázku, zda nepovažuje účast na této akci za důležitou.
Nečitelné kličkování
Veřejnost by jistě ráda znala názory vlády na současnou bezpečnostní situaci, kdy se lámou ledy a přeskupují síly v Evropě. Představitelé nejsilnějších zemí už ztrácejí trpělivost s brzdícími elementy Orbánem a Ficem, kteří otevřeně nahrávají Kremlu. Do tohoto klubu míří i Babišova sestava kvůli svému nevypočitatelnému balancování. Zapadá do něj i nevraživá forma premiérova odmítnutí senátního slyšení.
Babiš poté vydal krátké prohlášení, kde označil čtyři roky trvající válku za neomluvitelnou agresi Ruska vůči Ukrajině. A přihřál si i vlastní polívčičku: „Dlouho platilo, že kdokoli vyzýval k diplomatickým jednáním, okamžitě dostal nálepku. O míru se téměř nesmělo mluvit. To se změnilo až s nástupem prezidenta Trumpa, o podmínkách míru se jedná a já doufám, že brzy skutečně nastane.“
Šéf ANO opravdu hovořil o míru už od invaze a torpédoval „válečnou vládu“, což je klasický ruský narativ. Mezitím rozpoutával protiukrajinské nálady. Odmítá vstup Ukrajiny do EU, sliboval zrušení muniční iniciativy a nákupu amerických stíhaček F-35.
Trump přes siláckou rétoriku zatím mír nedojednal. Neblahé informace ze zákulisí hovoří o jeho sílícím tlaku na Ukrajinu, aby kapitulovala a vzdala se dalších území, zatímco s Ruskem by nejraději ihned obnovil obchodní vztahy. Špatný mír by ale byl špatnou zprávou pro celou Evropu, což Trumpa ani jeho přikyvovače typu Babiše nezajímá.
„Rusofob“ Macinka v OSN
Mírový posel Moskvy Okamura oslavil výročí války nepřekvapivým bojkotem vyvěšení ukrajinských vlajek na průčelí sněmovny a budov resortů držených SPD. Překvapil naopak ministr zahraničí Petr Macinka, jenž na půdě OSN předvedl „rusofobní“ projev, za nějž by se nemusel stydět ani tímto okruhem démonizovaný Jan Lipavský.
Zcela proti názorovému proudu Institutu Václava Klause, z něhož vzešel, se vymezil vůči ruské invazi. Označil ji za selhání a vyzval Lavrova k ukončení války. „Války nekončí pouhým tahem pera. Končí otázkou: Proč? A jednoho dne na tuto otázku nebude odpovídat Ukrajina. Bude odpovídat Rusko,“ uvedl mimo jiné.
Formálně řečeno, jedno se mu povedlo. Vyjádření tohoto typu naprosto zastiňují premiéra Babiše, jenž se označuje za garanta zahraniční politiky, ale ve skutečnosti předvádí jen ukoptěné a nekonzistentní kličkování. Pozornější posluchač však nemůže přehlédnout zásadní rozpor Macinkova projevu.
Rozpor slov a činů
V životě, tudíž i v politice, rozhodují konkrétní činy, nikoli líbivá slova modifikovaná podle prostředí, kde zaznívají. Macinka se vymezuje vůči Rusku, zdánlivě stojí za Ukrajinou, ale realita je přesně opačná. Vláda zrušila finanční podporu muniční iniciativy. Snižuje pomoc Ukrajině v nejcitlivější fázi vývoje a ve společnosti Orbána a Fica negarantuje půjčku Kyjevu s minimálními riziky splátky.
Prezident Petr Pavel se v debatě se studenty Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy obává rizika, že Česko nyní stojí na půl cesty mezi Evropou a Slovenskem a Maďarskem. „Bude záležet hodně na nás, jestli si vybereme pozici někde na okraji a těch, kteří neustále dělají problémy, anebo jestli si vybereme cestu konstruktivnější,“ uvedl.
Jakou cestu si v reálu vybral ministr zahraničí? Jeho resort v novém rozpočtu seškrtal humanitární pomoc Ukrajině o půl miliardy korun. Řada nevládních organizací varuje vládu před drastickými dopady na projekty pomáhajícími civilnímu obyvatelstvu přežít nelidské podmínky ruské okupace.
Podporu nezajistí vzletná slova, ale konkrétní činy. Z těchto důvodů se šéf Motoristů neprojevuje jako skutečný obránce napadené země, ale jen jako licoměrný sběratel lajků na sociálních sítích.
