Ministr Macinka měl dobrý projev v OSN. Rozbil v něm některé imperiální narativy Ruska o válce na Ukrajině
Část veřejnosti a celá opozice cupuje názory vlády Andreje Babiše na řešení války na Ukrajině i přístup k Ukrajincům. Ministr zahraničí Petr Macinka ale nabídl ve svém úterním projevu ve Valném shromáždění OSN v New Yorku originální pohled na tyto otázky. Ve svém proslovu se obrátil přímo na Rusy a na několika místech kriticky zhodnotil jejich imperiální politiku. Je jasné, že předseda sněmovny Tomio Okamura, vládní koaliční hnutí SPD i ruská pátá kolona v Česku nebudou slovům šéfa diplomacie tleskat. Podle prvních reakcí jeho projev „nestačí“ ani opozici. Ale měl by.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka ve svém projevu například říkal, že „žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě. Dočasně můžete kontrolovat území. Dočasně můžete ovládat narativ. Můžete vytvářet a řídit propagandu. Ale nemůžete ovládnout čas. A čas vždy odhalí, kdo mluvil o bezpečnosti – a kdo ji rozkládal“. Ano, Rusové se od samotného začátku agrese v únoru 2022 (ale ve skutečnosti tak činí už od anexe Krymu a východních částí Ukrajiny v roce 2014) snaží překroutit realitu a na to naskakují i někteří jejich posluhovači v Česku. Přitom na Ukrajině se nerozhoduje jenom o bezpečnosti této země, ale i o bezpečnosti Evropy. Zejména Evropy střední a východní. Tedy i o bezpečnosti České republiky. Na rozdíl od některých evropských států se nás tento konflikt bytostně dotýká. Ostatně se to projevuje i tím, že statisíce Ukrajinců uprchlo před válkou právě k nám.
Petr Macinka také řekl, že invaze na Ukrajině nemůže být „nikdy legitimní“, že „rakety nejsou argument“ a že ty rakety jsou přiznáním ruského selhání. Celá válka je ruským selháním.
Šéf diplomacie také připomněl, že kvůli výsledkům války nebude Rusko ani v budoucnosti bezpečnější. Kreml ztratil tvář a že by se to výhledově nějak změnilo, se nedá předpokládat. Ani po skončení války ne.
Ministr se krátce dotkl i citlivé otázky historie a česko-ruských vzájemných vztahů, když prohlásil: „Války nekončí pouhým tahem pera. Končí otázkou: Proč? A jednoho dne na tuto otázku nebude odpovídat Ukrajina. Bude odpovídat Rusko. Rusko, jehož hrdinové kdysi bojovali bok po boku s evropskými národy proti nacismu. Dnes však na jejich památku dopadá stín nové války.“ Památku ruských hrdinů z druhé světové války přitom už předtím zdevastovala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968. Za takový vývoj nemohou ani Ukrajinci, ani Češi, mohou za něj zlotřilé vlády v Moskvě.
Petr Macinka pak v závěru projevu poděkoval Ukrajině za předložení návrhu rezoluce Valnému shromáždění OSN a řekl, že „Česká republika bude hlasovat pro přijetí této rezoluce“. To je správné a vstřícné gesto směrem ke Kyjevu.
Přestože projev ministra Macinky v OSN byl zatím tím nejlepším a nejzajímavějším, co za krátkou dobu ve své funkci předvedl, musíme české vládě Andreje Babiše připomenout několik věcí, které se Ukrajiny týkají.
Když bude pokračovat muniční iniciativa, bylo by dobré, aby i Česko do ní dalo nějaké peníze. Bezpečnost a prosperita naší země souvisí i s tím, jak budeme přispívat na vlastní obranu, jak budeme spolupracovat se spojenci a v případě potřeby pomáhat potřebným partnerům.
Předseda sněmovny Tomio Okamura, jeho poslanecký souputník Jindřich Rajchl i další členové a příznivci vládní SPD by pak měli přestat vyvolávat protiukrajinské nálady. Jistěže existují problémy, které je potřeba v souvislosti s Ukrajinci, kteří žijí u nás, řešit. Ale některé útoky na ně jsou naprosto nestoudné a hloupé, protože Ukrajinci významně přispívají k rozvoji našeho hospodářství. A bez toho nebude zajištěna bezpečnost a prosperita České republiky, po které volá i Babišova vláda. Pokud to někdo neví, měl by si pozorně přečíst projev Petra Macinky v New Yorku.
Plný text projevu ministra zahraničí Petra Macinky ve Valném shromáždění OSN, New York, 24. února 2026:
Paní předsedající, Excelence, dámy a pánové,
už čtyři roky zde slýcháme různé obměny téhož. Nepřišel jsem dnes opakovat známé fráze. O Ukrajině a o její situaci po ruském útoku před čtyřmi lety už bylo řečeno mnohé. Dovolte mi proto dnes nabídnout jiný pohled:
Nemluvit o válce. Ale mluvit o čase. Nemluvit o Ukrajině, ale mluvit k Rusku.
Jsem ministrem zahraničí, a proto bych se rád obrátil na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, přestože vím, že zde osobně není přítomen. Snad se k němu tato slova dostanou.
Pane ministře Lavrove, obracím se na vás dnes nikoli především jako na protivníka. Obracím se na vás jako na člověka, který velmi dobře ví, že žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě. Dočasně můžete kontrolovat území. Dočasně můžete ovládat narativ. Můžete vytvářet a řídit propagandu. Ale nemůžete ovládnout čas.
A čas vždy odhalí, kdo mluvil o bezpečnosti – a kdo ji rozkládal.
Otázkou dnes není, zda má Rusko bezpečnostní obavy, které už čtyři roky používáte k ospravedlnění bezprecedentní agrese proti Ukrajině. Moje otázka zní: proč mají být odpovědí na tyto údajné obavy drony a dělostřelectvo?
Obavy mohou být legitimní. Invaze však nikdy. Rakety nejsou argument. Vaše rakety považuji za fyzické přiznání vlastního selhání.
Pane ministře,
síla globální mocnosti nespočívá ve schopnosti začít válku. Největší síla spočívá ve schopnosti ji ukončit.
Po čtyřech letech by svět rád slyšel jednoduché odpovědi: Jak vypadá vaše vítězství? Kolik zničených měst je dost? Kolik zmařených životů je dost? Protože pokud vítězství nemá jasný konec, pak to není strategie. Je to cynický autopilot.
Bezpečnost se neměří velikostí okupovaného území. A tak se nyní zcela vážně ptám: Je dnes Rusko bezpečnější než před čtyřmi lety? Má více partnerů? Více stability? Více důvěry? Pokud je pravdivá odpověď záporná — a ona skutečně záporná je — pak je legitimní se ptát, zda zvolená cesta skutečně vede k větší bezpečnosti vaší země.
Války nekončí pouhým tahem pera. Končí otázkou: Proč? A jednoho dne na tuto otázku nebude odpovídat Ukrajina. Bude odpovídat Rusko. Rusko, jehož hrdinové kdysi bojovali bok po boku s evropskými národy proti nacismu. Dnes však na jejich památku dopadá stín nové války.
Pane Lavrove,
velké národy dokážou přežít porážku. Nedokážou však přežít strategii, která nemá konec. Můžete zabrat území, ale nemůžete zabrat budoucnost. Historie je plná mocností, které věřily, že čas stojí na jejich straně. Ve skutečnosti vždy pracoval proti nim.
Každá válka začíná plánem. Ten váš dnes přežívá jen proto, že nemáte odvahu přiznat, že selhal. Uplynuly čtyři roky a čas se krátí. Nastal čas tuto válku konečně zastavit.
Dovolte mi závěrem poděkovat Ukrajině za předložení návrhu rezoluce tomuto shromáždění. Česká republika bude hlasovat pro přijetí této rezoluce a rád bych vás všechny požádal, abyste učinili totéž.
