Babiš chce Macinkovu vyděračskou aféru vysedět, ale krizi nezvládá. Přebírá za ni plnou odpovědnost
Motoristé a SPD parazitují na slabosti premiéra Andreje Babiše, který jejich skandální chování neřeší. Chce zklidnit vztahy s Hradem, ale nic pro to nedělá. Hlavním problémem vlády nejsou obskurní figurky Macinka, Turek a Okamura, ale selhávající premiér, který za ně nese odpovědnost.
S takovým rozjezdem své vlády jistě staronový premiér nepočítal. Tolik se obával koalice s komunisty, až se nakonec spojil s xenofobními advokáty Kremlu a galerkou vyžívající se v praktikách podsvětí devadesátých let. Šéf ANO se často vymezoval vůči polistopadovému Palermu éry Václava Klause, jehož byl sám součástí, a nyní si jeho následovníky posadil přímo do vlády.
O koho Babiš opírá moc?
Není divu, že se je snaží za každou cenu udržet. Nikdo jiný by nešel na ruku jeho snaze vyhnout se spravedlnosti, tolerovat či aktivně ve vládě podporovat jeho všudypřítomný střet zájmů a spolupracovat na plundrování státní pokladny. Každý, kdo vstoupil do této vládní formace, musí mít mimořádně hroší kůži.
To platí i pro tzv. „seriózní“ stafáž ve vládě ANO Roberta Plagu a Adama Vojtěcha, jenž bez mrknutí oka strávil Babišův podraz. Premiér se distancoval od jeho proticovidových opatření a uvolnil prostor pro antivaxerské konspirátory, mimo jiné Soňu Pekovou a Ficova vládního zmocněnce Petera Kotlára (SNS), na sněmovním semináři Jindřicha Rajchla, který ocenil Babišovo přiznání chyby.
Vojtěch stále trvá na svém. Nemůže souhlasit s dezinformacemi na hranici šíření poplašné zprávy, které na semináři zazněly. Těžko si lze představit větší osobní potupu, když se premiér účelově připojí k těm, kdo na tehdejšího ministra zdravotnictví houfně podávali trestní oznámení. Nicméně Vojtěch to skousne, což vypovídá vše o jeho ohebném charakteru.
Tato epizoda, jedna z mnoha, je dalším dokladem, o koho dnes premiér Babiš opírá svoji moc, aby si ochránil osobní a byznysové zájmy. Nevadí mu xenofobní útoky SPD na Ukrajince. Nereaguje ani na Okamurovo vyhrocování vztahů s prezidentem Petrem Pavlem, vyzývajícím ke slaďování zahraniční politiky.
Stínový premiér Okamura
Okamura odmítl prezidentovy rámcové teze na schůzku nejvyšších ústavních činitelů, která se nakonec neuskutečnila. Šéf SPD v roli „stínového“ premiéra oznámil, že je tento návrh tezí, například že je Rusko agresor, pro celou koalici absolutně nepřijatelný. „Není to v souladu s programovým prohlášením naší vlády, představy koalice jsou diametrálně odlišné,“ uvedl, zatímco „papírový“ premiér mlčel.
Mimochodem uváděný důvod, proč se schůzka neuskutečnila, jelikož měla vláda zasedání, nemůže obstát. Běžně se stává, že vláda jednání i na několik hodin přeruší, pokud má k tomu objektivní důvod. Dlouho avizovanou schůzku s prezidentem Babiš s Macinkou zřejmě za významnější důvod nevyhodnotili, což nelze brát jinak než jako naschvál a signál Hradu, jakou jí dávají váhu.
Korunu všem povolebním absurditám zatím nasadil ministr Petr Macinka, který zcela otevřeně vyhrožoval prezidentovi Petru Pavlovi, aby jmenoval Filipa Turka ministrem, jinak mu vyhlásí válku. Použil přitom jazyk připomínající výtvor nepříčetné osoby, která netuší, co dělá, a nemůže nést za své chování odpovědnost. Jenže Macinka se k tomuto vydírání, které politický suterén označuje za pouhé vyjednávání, sám přihlásil. A jak uvedl, se zveřejněním počítal.
Normální by byl odchod z politiky
V normální demokracii by tato aféra vedla k odchodu Macinky z politiky, a následoval by tak svého kumpána Turka, jenž v ní kvůli svému osobnostnímu ustrojení rovněž nemá co pohledávat. Jenže u nás platí po volbách jiná pravidla, odehrává se razantní kvalitativní změna.
Jen na okraj. Guru Motoristů Václav Klaus považuje Macinkovo jednání za velkou chybu, která podle něj nemůže dobře dopadnout. Zároveň poukazuje na údajný Pavlův svět bezpečnostních složek, na které se prezident obrátil. Jako by se Klaus obával, co ještě může vyplavat.
Jinak reagoval jeho nástupce v prezidentské funkci Miloš Zeman, jenž se naopak za Macinku postavil. Promeškal příležitost mlčet. Zeman blokoval jmenování několika ministrů (což tehdy Macinka a Okamura schvalovali) a lze si barvitě představit, jaký cirkus by se odehrával, kdyby nějaký pošetilec napsal podobné noční zprávy tehdejšímu hradnímu kancléři Mynářovi.
Opozice svolává hlasování o nedůvěře vlády a lidé poprvé vyjdou do ulic. Kalich hnusu přetéká a Babiš se tváří, že se ho Macinkova vyděračská aféra, jež má přesah do zahraničních médií, vůbec netýká. Místo aby projevil svoji autoritu, ukázal svoji zbabělost.
Výborná spolupráce
Macinkovu komunikaci považuje za „nešťastně formulovanou“, ale není podle něj vydíráním. Už se tím nehodlá zabývat a prohlašuje, že nechce zákopovou válku mezi vládou a Hradem. Navrhl jednání ve formátu Pavel, Babiš, Macinka, což prezident odmítl. Bylo by s podivem, kdyby jednal s nedozrálou politickou šmírou, která si sama vystavila červenou kartu.
Babiš a Macinka žijí v jiném světě, pokud si myslí, že je tím věc vyřešena. Ministr zahraničí a životního prostředí to snad nemyslel vážně, když prohlásil, že je po tom všem ochotný s prezidentem jednat. Třeba i o zrušení všech už schválených velvyslaneckých postů, podepsaných hlavou státu.
Premiér chce usmiřovat vládu s prezidentem poté, co na něj nakydali špínu i jeho poslanci, kteří Pavla napadali kvůli zveřejnění komunikace. Poté, co mu bez předběžného jednání vláda zkrouhla rozpočet. Šéf ANO dal jasně najevo, jak si v tomto sporu stojí, když Macinku neodvolal, což by ještě v nedávné minulosti bylo jediné možné řešení této krize.
„Spolupráce s panem ministrem Macinkou je výborná, měl jsem různé koaliční partnery, takže funguje to velice dobře. Chápu, že je velká snaha opozice a médií narušit koalici, ale můžu vás ubezpečit, že se to nepovede,“ uvedl po návštěvě vojenské základny v Čáslavi.
Vládu nenarušují opozice a média, ale proruští extremisté a mafiánské praktiky, které už měly být dávno minulostí. Premiér Babiš, zahnaný do kouta svými osobními problémy, tyto praktiky kryje a přebírá za ně plnou osobní odpovědnost.
