Macinka zašel vydíráním Pavla příliš daleko. Slabý Babiš by ho měl vyhodit, ale sám je vydíratelný
Patologický vzdor dvojice Macinka‒Turek přešel do další fáze, vyvolal ústavní krizi. Co jiného než mafiánské vydírání prezidenta by mělo ukončit kariéru člověka, který si plete politiku s řáděním na sociálních sítích? Premiér Babiš ale Macinku nevyhodí, rozpadla by se mu vládní koalice.
Babišův „zkušený tým“, jak je marketingově prezentována vláda ANO-SPD-Motoristé, po měsíci fungování bourá veškerá polistopadová tabu. Zkušený je jen ve vytváření chaosu a masivních dluhů, porušování zákonů, rozdávání státních peněz zájmovým skupinám, zastrašování oponentů a nyní i v používání mafiánských praktik.
Směšná je snaha špiček ANO namlouvat veřejnosti, že se vládu snaží rozkládat média, když se rozkládá sama svojí zpupností, arogancí a hloupostí mnohem dříve, než očekávali i největší skeptici. Ty tam jsou Babišovy novoroční řečičky, že chce spojovat společnost, když umožňuje koaličním partnerům hloubit příkopy nebývalých rozměrů.
Do učebnic politologie
Zhrzenost nejmenší parlamentní strany Motoristů kvůli nejmenování ministrem obdivovatele nacistické říše Filipa Turka zachází příliš daleko. Petr Macinka poslal zprávy prezidentově poradci Petru Kolářovi se skandálními vzkazy hlavě státu poté, co odpadla plánovaná schůzka nejvyšších ústavních činitelů.
Učinil tak v nočních hodinách, což může vyvolávat podezření, zda nebyl „pod vlivem“, ale na podstatě věci to nic nemění. Obsah těchto zpráv je natolik závažný a v polistopadovém období nebývalý, že musel očekávat, že si je Hrad nenechá jen pro sebe. Při svérázném naturelu Macinky lze dokonce předpokládat, že s tím počítal dopředu, a proto komunikaci záměrně vyhrotil. Nejprve pro pořádek citujme, jelikož jeho výhrůžné vzkazy prezidentovi hovoří samy za sebe.
„Já teď stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem. Myslím, že by to měl vědět. Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Podporu premiéra v této věci mám, o postoji SPD ani nemluvě. Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je o kompromisech, chce-li mít na něco vliv. Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis…“
„Ve středu jedu do Bruselu, kde budu mít zásadní schůzky. Do té doby bych potřeboval vědět, na čem jsem, protože budu mluvit jak s nejvýznamnějšími zahraničními partnery, tak i s největšími zahraničními médii. Co jim budu oznamovat, má nyní pan prezident poslední možnost významně ovlivnit. Pokud neudělá nic, anebo alespoň nepřistoupí na nějaké jednání ve věci Turek na MŽP, důsledky ho velice překvapí (a nejen jeho). Rozumím tomu, jak moc ho to irituje a štve. Mě ale taky. Beru to už osobně…“
Druhá Macinkova SMS je ještě výživnější.
„Prezident dělá emocionální chyby… Nejsem si jist, zda dostatečně chápe, že už není vojákem, ale že se stal politikem. No uvidíme. Šanci stále má. Pak už bojovat nebude mít s kým ani čím. Jsem plně odhodlán, neustoupí-li, učinit maximalistické kroky až do posledního možného detailu. Já jsem připraven bojovat s Petrem Pavlem za Turka tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma. Bez skrupulí.“
Naprosto neakceptovatelné
Není divu, že prezident tohle svinstvo zveřejnil, neměl na vybranou. Není to legrace. Macinka už není jen jakýsi bláznivý influencer, který v podnapilém stavu káže ve studiu Xavera Veselého, ale místopředseda vlády a ministr dvou významných resortů.
Nechat se takto vydírat je „v našich demokratických podmínkách naprosto neakceptovatelné“, jak uvedl Pavel. Proto jsou výhrady babišovského tábora, že korespondenci zveřejnil, a tím rovněž údajně pochybil, liché a absurdní.
Samozřejmě je v Babišově zájmu, aby tyto praktiky zůstaly utajeny, a pokud jsou už venku, aby byly bagatelizovány. Vrhají špatné světlo na celou vládu, kterou neřídí premiér, ale galerka z nejnižších pater politického suterénu, jakoby školená přítelem mafiánů Richardem Chladem.
Tím je zaděláno na vážnou ústavní krizi, která hned tak neskončí, jelikož trestně stíhaný, a tudíž vydíratelný premiér Babiš ve své roli selhává. Pokud tvrdí, že Macinkovo vyjádření je nešťastné, ale rozhodně není vydírání, žije v jiném vesmíru. Možná to ale myslí upřímně, protože sám často praktikoval nátlakové až vyděračské metody ve svém byznysu.
Zklidnit emoce?
Babiš by měl okamžitě Macinku vyhodit z vlády. Pokud to neudělá, nebude to už jen spor Hrad vs. Motoristé, jak se snaží udržet ve veřejném povědomí babišovci, ale střet prezidenta s vládou, což si jistě šéf ANO nepřál. Lze však důvodně předpokládat, že ve své slabosti a neschopnosti ztratil kontakt s realitou.
Jak jinak nazvat Babišovu zdánlivě smířlivou snahu uklidnit situaci, navíc po tiskové konferenci Macinky, který situaci ještě vyhrotil oznámením, že bude navrhovat výměnu prezidenta Pavla za premiéra na summitu NATO? Do této doby to byla doména prezidenta, podle Ústavy vrchního velitele ozbrojených sil. Změnu by ovšem musela schválit celá vláda, jistě se souhlasem jejího předsedy.
„V první řadě je potřeba zklidnit emoce na obou stranách a začít spolu opět normálně komunikovat,“ říká premiér. „Současný konflikt mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou není správný. Rád bych oba pány pozval ke společnému jednání, u stolu se to vždy vyřeší lépe a rychleji než silnými vzkazy přes média na tiskových konferencích,“ dodal.
Nabádá k tomu poté, co jeho vláda rovněž bezprecedentně zrušila usnesení o vyslání už Hradem schválených velvyslanců. K tomu Babiš nemá komentář, stejně jako k Macinkovým slovům, že má pro svůj vyděračský postup podporu předsedy vlády, a nereaguje na jeho nápad, aby při jednání v NATO nahradil Pavla.
Není proto divu, že chce prezident o vzniklé krizi jednat jen s premiérem odpovědným za složení vlády. Macinka, jenž eufemisticky tvrdí, že šlo o „politické vyjednávání“, překročil Rubikon.
Na druhou stranu nelze vyloučit, že Babišovi rozruch kolem koaličních partnerů vyhovuje, protože mohou ve stínu mediálního zájmu lépe procházet kšefty zájmových skupin. Vláda, která údajně šetří, ve stejné době v tichosti zvýšila o čtvrt miliardy korun dotační podporu agrokoncernům, ze které dříve nejvíce čerpal Agrofert.
To se odehrálo v době, kdy je premiér jako majitel holdingu stále v nedořešeném střetu zájmů. Jak daleko chce nejtoxičtější vláda v polistopadové historii ještě zajít?
