Páral: Babišovi fouká vítr do plachet. Za bukem je však stále inflace
Nová vláda vstoupí do dobrých hospodářských časů. Tedy alespoň měřeno posledními pěti lety, kdy se kvůli covidu, dopadu války na Ukrajině a z toho pramenící energetické krize Česku fakt nedařilo. O inflační vlně nemluvě.
Ekonomická situace je viditelně lepší. Meziroční zvýšení spotřebitelských cen dosáhlo podle čerstvých statistických dat pouhých 2,1 procenta oproti říjnovým 2,5. To je fakticky na inflačním cíli ČNB a ta si to také pochvaluje, protože je to lepší než její předpoklad z pravidelné prognózy.
Ekonomický růst také přesahuje obvyklé poměry. Hrubý domácí produkt vzrostl v třetím čtvrtletí meziročně o 2,8 procenta, což je nejvyšší hodnota za poslední tři roky. Vůči předchozímu čtvrtletí se HDP zvýšil o 0,8 procenta. Nenaplnily se tak odhady analytiků ze zpomalení hospodářského růstu v druhé polovině roku. Navíc vzestup byl tažen všemi svými složkami poptávky. Spotřeba domácností, vládní výdaje, investice, zásoby, zahraniční obchod – měly kladný příspěvek k růstu HDP, což se naposledy stalo v roce 2017. Toto jen dokresluje, že růst domácí ekonomiky nabírá na síle a robustnosti. Celkový průměr růstu ekonomiky za celý letošní rok se nyní dá odhadnout na dvě a půl procenta, což je mírně nad průměrem, jakého Česko v posledních desetiletích dosahovalo. A s jistým optimismem lze předpokládat, že příští rok to bude ještě lepší.
Samotné občany HDP až tak nezajímá. Je pro ně důležitý obsah jejich peněženek a co si za ně mohou koupit. Z tohoto pohledu je podstatné, že nejvíce růst posunovaly jako už delší dobu útraty lidí v obchodech a lidé utrácejí, protože mají za co. Zde také mají statistici optimistická čísla. Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí vzrostla meziročně o 7,1 procenta na 48 295 korun. Reálně při zohlednění inflace se zvýšila o 4,5 procenta. Průměrnou a vyšší mzdu samozřejmě dostává méně než polovina populace. Přesně ve středu příjmů je mediánová mzda, která se stanovuje tak, že polovina zaměstnanců má mzdu vyšší a polovina nižší. Ta dosáhla ve třetím čtvrtletí 42 901 korun, meziročně se zvýšila o 6,2 procenta. Z toho, že roste pomaleji než průměrná, lze odvodit, že více se zadařilo těm kvalifikovanějším a lépe placeným profesím.
Podstatné je, že už jsme jako jedna z posledních zemí v Evropě téměř dohnali průměrné reálné výplaty z předcovidového roku 2019. Oproti předpandemické úrovni byla kupní síla průměrné mzdy v letošním třetím čtvrtletí už jen o 0,6 procenta nižší. Takže nejpozději v prvním kvartále příštího roku ji konečně překonáme.
Nicméně představa, že Babiš může sedět v premiérském křesle mnout si ruce a rozdávat z rozpočtu, aby bylo ještě líp, neodpovídá zcela realitě. Inflace totiž zjevně nespí. Za její zmíněný pozitivní vývoj mohou především ceny energií. Jedinou položkou, která ve srovnání s loňským listopadem opravdu zlevnila, byly stejně jako v předchozích měsících energie včetně pohonných hmot. Jejich ceny podle předběžného odhadu meziročně klesly o 3,8 procenta. Bez započítání energií by celková inflace v Česku v listopadu stoupla na 2,9 procenta, což už je na hraně inflačního cíle ČNB.
A na nově obsazeném ministerstvu financí se může zadělat na novou inflační vlnu, způsobenou rostoucími útratami státu na dluh, kterým se nastupující vláda evidentně nehodlá příliš zabývat. A právě i gigantické covidové rozdávání na dluh přispělo k začátku inflační vlny v roce 2021.
V praxi to znamená, že když bankovní rada bude chtít vyšší schodky kompenzovat, bude muset zvyšovat úrokové sazby, místo jejích snížení, na které to ještě nedávno vypadalo. A rostoucí úroky z firemních úvěrů i hypoték mohou zase chladit ekonomický růst a následně by přibrzdilo i zvyšování mezd. Takže na otvírání šampaňského to zatím přes pěkná čísla není.
